Kolem řeky Moravy

Podél Baťova kanálu s batohem na zádech

Život je změna.

A tak brodští turisté tuto sobotu vystřídali „kotáry" na Uherskobrodsku rovinatou krajinou napodél řeky Moravy a jejího souputníka Baťova kanálu.

Výchozí stanicí naší anabáze se stalo Veselí nad Moravou, kde nás již na nádraží čekal pan Karel Kostka, který se stal v dalším průběhu cesty našim zasvěceným průvodcem.

V chladnějším ránu směřovala naše výprava od nádraží probouzejícím se městem v počtu 15 turistů k blízkým Vnorovům.

Tyto obce jsou tak blízko sebe, že jsem téměř nepostřehl přechod od jedné ke druhé.

Pan Karel nás vedl ke svému domu na samotném okraji Vnorov.

Přiznávám se, že podle předběžných informací z masmédií se tak trochu se počítalo se zastávkou v jeho usedlosti, ale skutečnost na uvedeném místě předčila veškerá naše očekávání.

Na vzorně upravené hostitelově zahradě nás všechny očekával prostřený stůl s mnoho dobrotami, které v průběhu času neustále přibývaly, stejně jako výzvy pana Karla k jejich konzumaci.

Vše začalo nabídkou kávy a čaje, vzápětí se na stole objevily vynikající koláčky, pak párečky s chlebem a hořčicí, nemohlo chybět ani výborné červené vínečko, sladce se převalující na našich jazýčcích.

Aby tomu nebyl konec, pan Karel záhy přinesl ze své zahradní vinice i hrozny a v závěru naší návštěvy dokonce všem nabízel i veliké šťavnaté broskve.

Jeho sympatická paní s pobídkami předkládaného nezůstávala pozadu a tak jídla a pití bylo v těch ranních hodinách jak na královském stolci.

Nebylo tedy ani divu, že se mezi sedícími záhy rozvinula diskuze, jestli je vůbec nutno v turistickém pochodu pokračovat dále..

„Zůstaňme tady!" ozývalo se čím dál tím častěji mezi přítomnými a souhlasné pokyvování hlav jednoznačně svědčilo o převládajícím názoru.

Využil jsem v té chvíli všeobecné nepozornosti a strčil si v nestřežený okamžik jeden koláček do kapsy.

No snad to nikdo nezpozoroval, co by si lidé jinak o mně pomysleli.

Leč všechno má svůj konec, a tak po hostině se ozval cinkot zajímavého, na zahradě umístěného závorového zvonidla, a my museli chtě nechtě vyrazit ke svému vytčenému cíli.

I nadále ovšem pod vedením zkušeného znalce místného kraje, pana Karla.

Ono totiž vyznat se ve spleti řeky Moravy, jejich slepých ramen, Baťova kanálu, různých přivaděčů a odvaděčů vody nebylo až tak jednoduché.

Bez jeho vedení a vysvětlujících informací, nevím, nevím, jak by to s námi všemi dopadlo.

Přece jenom jsme svým založením spíše"horalé".

Náš pochod lemovaly více či méně vzdálené lužní lesy s nádhernými majestátnými topoly, jasany, javory, ale i dalšími vlhkomilnými dřevinami.

Na dosah našich rukou byly i ovocné stromy, obtížené duranciemi i jablky, leč naše morální vlastnosti zůstávaly až na výjimky pevné.

I bylinná vegetace se občas stávala předmětem naší pozornosti.

Chtěje se pochlubit svými znalostmi, upozorňoval jsem spoluchodce na jedovatý podražec a první známku blížícího se podzimu, fialově kvetoucí, nádherné ocúny podzimní.

Zdůraznil jsem jejich smrtící účinky, přičemž se za mnou od kohosi ozvala poznámka o tchyních a v té souvislosti i možném využití popisované rostliny.

Snažil jsem se vyřčené glose neporozumět, ale bez většího úspěchu. Zbývá jenom doufat, že uvedený jízlivý dovětek byl míněn jenom jako žert...

Pokračovali jsme pak chůzí napodél Baťova kanálu s dobře udržovanými zdymadly a poblíž jednoho z nich zastihli i výletní loď s dětmi.

No fotoaparáty nemohly pochopitelně zahálet. Pak už zakrátko následoval strážnický „přístav," blízký kostel a naše cesta se pomalu blížila ke konci.

Já však spěchal vlastní trasou domů, takže nevím jak dopadlo finále.

Jedno ale vím určitě, kdo ten den s námi nešel, přišel o nevšední, a to nejenom přírodní zážitky.

Jaromír Slavíček

16.03. 2024 09:13:07
24.10. 2022 09:28:28
Návštěvy
Celkem: 173795
Týden: 571
Dnes: 147
  přihlásit poslední změna: 01.09. 2013 07:07:07