Koho lze potkat v lese?
Aha, zase nám kdosi chce vykládat o chrámu přírody, o nádherných lesních velikánech, keřích, obtížených v současné době již plody, lesních bylinkách a pod...
Nebo že by byla řeč o lesní zvěři?
Málokdy je mým zrakem k zastižení. Nějaký ten dobře skrytý opeřenec, vymezující svým hlasem teritorium, sem tam silničku přebíhající hraboš, to taky, ale jinak je můj les na viditelné živočichy ve dne skoupý.
Ale o tom všem předcházejícím nechci hovořit.
Chci maličko něco naznačit o lidech, které občas člověk na lesních stezkách nebo silnicích potká.
Nebývá jich mnoho, zejména pokud tyto stezky nebo silničky vedou méně civilizovanými oblastmi. Ale o to je setkání s každou z těchto osob originálnější a poutavější.
Každého potkávaného je možné už zdáli podle jeho chůze někam zařadit a pak při bližším kontaktu i konkrétněji identifikovat.
Tak tedy koho potkávám?
Kupodivu ani ne tak milovníky přírody, ti vyhledávají asi tišší lesní zátiší, kde se mohou vyřádit se svými fotoaparáty, případně dalekohledy.
Tak koho tedy?
Samozřejmě v sezoně vídávám houbaře, kteří s košíkem v ruce úpěnlivě pohlížejí k zemi a čas od času se k ní sklánějí v naději, že něco budou moci nožíkem pečlivě očistit a s láskou vložit do své nůše.
Mezi houbaři jsou zastoupeny všechny věkové kategorie a jsou to při setkání docela příjemní a sdílní lidé, kteří se vám rádi pochlubí svými případnými úlovky.
Dnes jsem ale nečekaně potkal i dvojici mladých houbařek, což není až tak zase běžný jev. Jedna z nich držela v ruce cigaretu. Ptám se jí, „Nestydíte se kouřením kazit silicemi vonící lesní vzduch?
Bez rozpaků mně odpověděla „Já ale kouřím, jak jistě vidíte, jenom na lesní silnici, v lese ne." Její argument mě doslova přibil k zemi!
A koho dále mám z lesních poutníků na mysli?
No třeba sympatickou podnikatelku, která mně prozradila, že si jenom potřebuje trochu vyčistit hlavu s dodatkem, že nezná lepší relaxační prostředek. Plně s ní souhlasím.
Jindy zase potkávám osamělé poklusávající běžce, a to zdaleka nejenom muže.
Důvody jejich počínání jsou však diametrálně odlišné!
Ženy mně důvěrně sdělují, že jen potřebují nějaký ten kilogram shodit, hoši spíše ve svých vysvětleních poukazují na nutnost vylepšit si svou „kondičku"
Kárám všechny, že asfaltová silnička škodí při dlouhodobějším běhu jejich kloubům, že by bylo lépe využívat relativně měkkou, mechem vystlanou lesní stezku, ale vykládejte něco mladým!
Sem tam kolem mě rychle projede nějaký Mercedes nebo Audi, doufám, že snad z nich alespoň někde někdo v lese vystoupí...
Pokud ne, tak ať mně alespoň nepoškrábou svou rychlou jízdou mou, na okraji lesa stojící Felícii!
Cyklisty střetávám poměrně často, kupodivu více dívky.
Mně už pochopitelně nevěnující větší pozornost, asi mají pouze starost, abych jim nespadl při míjení mé osoby pod kola.
No a neměl bych zapomenout i na sebe, tedy na toho, kdo má jenom radost z toho, že může ve své chůzi střídat levou s pravou, a to není v pokročilejším věku zase až tak velká samozřejmost...
A teď, koho v lese nepotkávám. Třeba skupinky rozjařených teenagerů, asi není les jejich oblíbeným biotopem.
Kriminální živly rovněž ne, doufám že se nemýlím, možná jsou tyto elementy zde k zastižení spíše v noci, ale i tak si myslím, že jejich pracovní prostor bude spíše ve městech.
Nepotkávám ani milenecké páry, ale to plně chápu. Restaurace, plovárny a další obdobné destinace jsou bezesporu pro ně lákavější...
Přes všechno výše uvedené a kladně posuzované, je dobré mít cestou lesem v ruce masivní sukovici, a to nejenom pro oporu těla!
Jaromír Slavíček