Kapky rosy

Kapky rosy

Ach, je třeba o těchto démantech přírody psát?

Nestačí je spatřit a očima je pohladit?

Když  po projasnělé obloze vyjdeme časně ráno ze svého domu a pohlédneme tak nějak mimoděk na okolní trávník, tak v mžiku se našemu zraku v okolní zeleni předestřou perličky rosy.

Vysvětlit jejich vznik není těžké, jedná se o vysráženou vodní páru, tvořící se na prochlazeném povrchu, nejčastěji na listech trav, ale třeba i na kovu.

Procházka napodél takového oroseného trávníku, může být pro některé z nás docela příjemný zážitek.

Jsou dokonce lidé, kteří chůzi bosou nohou po rosou obdařeném trávníku přímo vyhledávají, neboť považují takové počínání za osvěžující a ozdravující..

Odborníci, meteorologové, zase vědí, že když je ráno rosa, tak lze nejspíše očekávat probouzejícím se dnem pěkně a slunečno.

Pak není nutno ani příliš vysvětlovat následující pranostiku:

„silná rosa, rozepěje kosa".

Rosu rovněž vítají i ti, co mají v úmyslu požnout trávu.

Vycházejí proto už z časného rána do lučin, aby se po nabroušení svých kos rázně vypořádali s přebujelým travním porostem.

Orosená stébla trav jsou totiž křehká a snadno touto vlastností podléhá nakutým ostřím kos sekáčů.

Z rosy mají pochopitelně radost i romantikové, zdůvodňovat to snad nemusím, a rovněž umělečtí fotografové.

Ti si se svými fotoaparáty, vybavenými zoomem, dokáží vytvářet snímky, nad kterými nejeden z nás vzdechne údivem.

Průzračné krůpěje vody na takových obrázcích vedou člověka k zamyšlení nad tím, čeho je příroda schopna během několika hodin jako mávnutím kouzelného proutku vytvořit.

Ale asi nejlépe je opravdu vidět na vlastní oči na vegetaci tu tříšť přírodních démantů, která nás tímto způsobem nejednou vybízí k pozastavení a ocenění půvabného uměleckého díla přírody!

Člověka napadá, že kapky rosy jsou slzami tváře krajiny, která čas od čas volí tento osobitý šat, upoutávající náš zrak.

Každá kapka rosy má totiž svoje kouzlo, svůj specifický lom paprsků, ať už pokrývá plochu listů, anebo stéká po jejich okraji.

Rosa je noci dcera, která nejvíce dává na odiv svoji krásu na při východu Slunce, aby se jí pochlubila kolem procházejícím.

Je tichá, tichounká, ale přesto hovoří ke všemu živému svým oslnivým třpytem.

S tím jak Slunce stoupá po obloze, rosa ustupuje a pozvolna se nám z očí ztrácí, aby za vhodných podmínek následující ráno před lidský zrak znovu předstoupila.

Jak v úvodu bylo řečeno, postačí pak jen několik sekund se bosky projít nebo proběhnou po trávníku pokrytém stovkami chladných, a přece tak krásných vodních kapek, a naše duše pookřeje nebývalým pocitem očisty a s ní souvisejícího blaha.

Je tedy pořád v každém ročním období nás co obdivovat, nad čím v naší krásné přírodě žasnout.

Buďme jí za tedy za takové pohádkové vjemy vděčni!

01.12. 2021 19:00:35
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 111835
Týden: 336
Dnes: 34
  přihlásit poslední změna: 29.09. 2013 07:55:48