Kam se poděly hospody?

Kam nám mizí hospody?

Pochopitelně nemám na mysli tu spoustu barů a přepychových restaurací, které nám dnes ve městech rostou jako houby po dešti.

Člověk se do nich bojí vejít v manžestrácích  nebo obyčejných pantoflích, aby nebyl rázně vykázán!

Ti, co je navštěvují, si již v nich zvykli na pohodlná kožená křesla, sklem obdařenými stolky, vkusný, ale drahý nábytek, a pokud je něco v popisovaných interiérech z kovu, tak se to blyští chromem.

Na podlaze ani smítko, řeči hostů vybrané, člověk zde neuslyší nevhodná slova a když už přece jenom, tak jsou taková slova pronášená téměř šeptem, aby se snad jimi přítomní hosté nepohoršili.

No jo, ale kam nám mizí ty staré dobré hospody, slovensky výstižně zvané krčmy nebo také kořalny.

Myslím ty, které již po vstupu člověku vítají pachem vyčpělého piva a neodmyslitelnými proužky stoupajícího kouře z nažhavených cigaret.

Takové, kde všem známí  „štamgasti" sedí u stolu, nedbale se o něj opírajíce loktem. V prstech jedné ruky žmoulají nezbytné cigáro a v druhé objímají sklenici svého oblíbeného pivního moku.

A kdepak vyblýskaný stůl.

Obyčejný stolek, pokrytý občas umaštěným ubrusem a nezřídka už i skvrnou po rozlitém „českém chlebu."

Uprostřed stolku trůní nádobka s podložkami na sklenice, třeba visu „Janáčka," a samozřejmě popelník, zpravidla již s „přetékajícím"obsahem.

V místnosti pochopitelně nesmí chybět výčep s pípou a mořem sklenic, z nichž některé jsou již umyté, jiné na svoji čistotu teprve čekají..

Kolem s vykasanými rukávy rychlým krokem pobíhá hospodský, držící tác na pitivo anebo třímající v ruce ještě kouřící guláš, s přehozenou utěrkou přes své předloktí.

Vzadu za výčepem v regálech je vidět několik ukázkových lahví alkoholu a aby se neřeklo, také pár laciných cukrovinek v podobě tatranek či sušenek.

V rohu místnosti spočívá hrací automat s několika postávajícím zakloněnými zájemci a všude kolem je cítit typický hospodský odér, pocházející ze všeho možného, ale přece jenom přebitý vůní cigár.

V lepších hospodách je ve výklenku umístěna obstarožní televize, na kterou se ale zpravidla nikdo, snad jenom s výjimkou sportovního utkání, nedívá.

Na prostých dřevěných židlích sedávají již sehrané karetní kolektivy s brunátnými obličeji přítomných hráčů, přičemž jejich oči svým zkalením neklamně prozrazují společenskou unavenost.

Občas se z těchto hloučků ozývá i hrubší hlas, snažící se tímto způsobem umlčet protivníka anebo i zaslechnout občasný úder pěstí do stolu, mající dodat vážnost autorovu výroku.

V pozdních nočních hodinách se někdy v těchto místech s hřmotem odstrkují židle a dochází  k výhružným postojům, případně i k eventuálnímu násilí.

„No Bóže, pár facek ještě přece nikoho nezabilo!"

Když pak k půlnoci končí provozní doba, tak se kymácející podroušené postavy z těchto lokalit rozcházejí do svých domovů a stávají se tak typickou koloritní tečkou popisovaných provozoven..

Hospody jsou ještě pořád k nalezení, ale zdá se mně, že jsou stále více vytěsňovány  noblesnějšími podniky, a to je určitě škoda..

Ano, seriál „Hospoda" byl a je docela pěknou ukázkou, jak to v našich hospodách chodí, snad jen ty hrubší řeči v něm chyběly.

Nemyslím si, že v krčmách se scházela a schází vybraná společnost, ale jsou tam naproti tomu k vidění lidé, kteří byli a i dnes jsou tak nějak upřímnější, zemitější, jsou těmi, kteří se nebojí použít chlapská vyjádření k prosazení svých myšlenek.

Takže si přejme , aby těchto podniků bylo pořád ještě hodně a hlavně si uchovaly svůj rázovitý původní charakter, dříve tak typický pro naše města a vísky!

Jaromír Slavíček

09.10. 2021 18:38:36
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 109509
Týden: 386
Dnes: 29
  přihlásit poslední změna: 27.03. 2012 07:39:20