Kam se to všechno podělo?

Kam se to všechno podělo?

Dříve tak přirozené prvky krajiny.

Mám na mysli hájenky, posedy, zákruty řek nebo studny.

Jistě, ještě existují, ale už dost málo v původním vzhledu.

Ještě v nedávné minulosti hájenky s lesním porostem takřka splývaly, neboť byly celé, celičké ze dřeva.

Nebyly natřené syntetickými laky, neměly střechy z tašek, kterými se dnes honosí kdejaké vila ve městech nebo i na vesnicích.

Byly obklopeny křovinami tak hustě, až člověk čekal, že se každou chvíli v jejich bezprostředním okolí setká se srnečkou nebo dokonce jelenem.

A také že se co nevidět potká i s myslivcem v jeho zelené kamizolce s flintou přes ramena.

Takové hájenky jako kdyby zmizely z našich očí, a to je jistě škoda.

Snad alespoň některé z nich jsou ještě k nalezení.

A co takové myslivecké posedy?

Ano, takové jsou dosud k vidění v hojném počtu.

Některé s boudičkami na svém vrcholu, podle viditelného komínku  i s kamínky uvnitř, to aby myslivcům nebylo ve studených ránech zima.

Netřeba vidět na těchto úpravách něco nežádoucího, ale přece jenom mám raději prosté posedy se žebříkem, tvořeným stupačkami z klacíků a nahoře pak plošinkou z několika prkýnek.

Že jsou takové nebezpečné?

Jsou, ale za to opět více splývají s přírodou.

A možná na mě dělají největší dojem ty, na které se už prakticky nedá vylézt. Tak jsou ztýřelé.

Pod nimi člověk zavzpomíná.

Kolik čekajících myslivců  tam strávilo čas, než se na paloučku za ranního rozbřesku objeví lovná zvěř.

Kolikrát z nich asi dotyčný myslivec na svou oběť zacílil a vystřelil.

Asi je tomu už dávno.

A co takové říční zákruty, ve kterých voda nespěchala, jen líně se vlekla.

Jejich břehy byly porostlé bujnou vegetací s posedávajícími rybáři, kteří v tichu a rozjímání čekali na pohyb splávku, aby po rozčeření hladiny vstali, zasekli udici a začali tahat toho svého vysněného rybího „obra“.

Jenže přišli lidé, zákruty odstranili, říční toky napřímili, ba dokonce někde i jejich břehy kamenivem obdařili.

Pak se ale divili, že se při povodních povodňová vlna hnala korytem obrovskou rychlostí a ničila vše, co se jí postavilo do cesty.

Nebylo tedy rozumné za každou cenu provádět regulace vodního toku. V místech meandrů byly totiž vody nuceny ke zpomalení svého toku i většímu vsaku, což následně bránilo povodňovým stavům.

Naštěstí po zákrutech řek přece jenom nějaké stopy zůstaly.

Třeba v podobě slepých ramen kolem Starého Města, ale také i mezi Újezdcem a Šumicemi.

Jsou dodnes jakýmisi oázami klidu s opětovným posedáváním rybářů, jsou opět památkami na minulost krajiny, která měla svůj půvab, a který se patrně již nevrátí.

Ke stopám minulosti patří i prachobyčejné studny.

Byly od dávných dob běžnou součástí šlechtických sídel, hradů, zámků, ale i městských a venkovských sídel.

Jelikož šlechtická sídla byla budována na vyvýšených místech, dosahovaly tyto studny, aby vůbec byla naděje na nalezení vody, značných hloubek.

Vyhloubená jáma musela být stavebně upravená.

Jenom ta představa, jak celé měsíce, někdy i roky hloubili kopáči takové hluboké studny, je mrazivá.

Starší studny byly vyzdívány dřevem, což bylo na našem území obecně rozšířeno ve středověku. Teprve později kamenem, cihlami, novodobě cementovými skružemi.

Studny byly převážně budovány na rozhraní dvou sousedních usedlostí, anebo v obecních prostranstvích, před domy, na návsích, na ulicích.

Pístové studny se začaly ujímat v hospodářsky pokročilejších regionech až od konce 19. století.

Ke studním se pojily různé obyčeje.

Například se pouštělo do studně jablko a ořech od štědrovečerní večeře, aby voda zůstala čistá.

I dnes jsou zejména ve vesnicích studny k vidění.

Ne vždy však v původním stavu.

Mnohé jsou již celou řadu let nepoužívané, a podle toho vypadají. Do jejich táhel se zakusuje rez, okorávají betonové poklopy.

Ty, které byly tvořeny dřevem, už zcela zmizely.

Opuštěné studny někdy objevíme jen zcela náhodně, často až po prohledání porostu, který je obklopuje.

Mnohdy je nacházíme v místech, ve kterých bychom je nečekali. Na pastvinách, ba dokonce zcela osamocené v lesích.

Kdo je tam budoval a za jakým účelem, můžeme jenom spekulovat. Je docela možné, že v jejich blízkosti byla nějaká usedlost nebo hájenka, která byla časem odstraněna, a zůstala už jenom ta osamělá studna.

I ta mohla být časem zasypána, jak se to stalo u bývalého zámečku Pepčín.

Ta prý měla úctyhodnou hloubku 45 metrů, a přesto po ní zůstalo jen velice málo.

Metrová jáma…


16.03. 2024 09:13:07
24.10. 2022 09:28:28
Návštěvy
Celkem: 173138
Týden: 451
Dnes: 73
  přihlásit poslední změna: 29.07. 2015 11:26:49