K obloze pozvedni oči!

K obloze, člověče, pozvedni své oči!

Většina z nás, lidí, pohlíží při své chůzi kupředu, což jistě nikoho nepřekvapuje.

Někteří upírají svůj zrak k zemi, pokud na ní něco nehledají, tak je to možná na pováženou.

A co tak se jednou podívat k „nebesům".

„No, přece na oblohu, prosím!"

Pokud je zatažena oblačnou šedí, tak pochopitelně krásou neoplývá, ale jestliže se souvislá oblačnost časem protrhá, tak jako mávnutím kouzelného proutku je na ní hodně poutavého

k pozorování.

Nejenom blankytná modř oblohy, ale i jednotlivá oblaka mají našim pocitům co nabídnout..

Poutavé jsou už jejich obrysy, které nám při trochu větší fantazií mohou připomínat nejrozmanitější tvary.

Někomu hrady nebo zvířata, jinému třeba kouzelné pohádkové postavy, ale ani dalším našim bujným představám se meze nekladou.

Oblaka jsou však současně i jakousi nápovědou, jak se bude počasí v nejbližší době svým rázem vyvíjet.

Začněme ale po pořádku!

Poměrně často, a to i za pěkného počasí, můžeme vysoko na nebi pozorovat jemná vlákénka, mezi odborníky zvaná cirry, neboli řasy.

Svým vzhledem opravdu připomínají obočí krásné ženy. Jejich půvab je dán jejich bělostným, jakoby nadýchaným „šatem".

„Jen se podívejte, jak nám to sluší," nabízejí svoji krásu svým pozemským obdivovatelům.

Znalec počasí ale ví, že tato vlákenka plující vysoko na obloze jsou první známkou zhoršování počasí, zpravidla s předstihem mnoha desítek hodin.

Za nimi většinou následuje oblačný závoj, přičemž jeho název cirrostratus zní poněkud cize. Jde o takzvanou  řasoslohu.

Je tak tenká, že přes ni v zastřené podobě sluníčko ještě uvidíme. I tento druh oblak nám naznačují blížící se změnu povětří k horšímu..

Někdy lze zase spatřit na obloze i řadu způsobně uspořádaných cirrokumulů-řasokup, širší veřejnosti známých jako „beránci".

„Udržujte tvar, beránci, i na nebi musí být pořádek!"jakoby člověk slyšel pomyslného organizátora.

Občas můžeme pozorovat poblíž horských hřebenů i oblak tvaru čočky, nebo ještě lépe vzhledu disku, pro někoho z nás v tvářnosti létajícího vesmírného talíře.

Pohled na něho může zmást hodně lidí, kteří pak volají do masmédií, že na obloze vidí přibližující se kosmickou loď

Nelze ale v tuto chvíli vyjmenovat všechny ty druhy mračen, náš život provázející.

Jsou jich celé desítky.

Nelze však z nich přece jenom nevzpomenout obávaná bouřková mračna v podobě mohutných pyramid s tmavou, strach budící základnou.

S jejich přibližováním je to pomalu na zrychlení našeho kroku, protože od těchto forem mračen nemůžeme čekat zpravidla nic jiného jak pohromu.

Co nevidět se v nich zpravidla objeví záblesky, doprovázené burácejícím hromem s následujícím pořádným lijákem.

„Vezměte nohy na ramena, máte nejvyšší čas!"dávají blesky, protínající obzor, lidem na vědomí.

Ale ještě předtím, když slunce naposledy osvítí hrany těchto tmavých mračen, je na ně pohled, jak se také říká, pro Bohy.

No nádhera...

Ale nemusíme být zase až takovými znalci jednotlivých druhů oblaků.

Mnohdy stačí si za letní pohody jenom tak lehnout si do trávy, vzít její stéblo do úst a pozorovat na nebeské klenbě zvolna plující neškodné mráčky

Vnímat jejich pohyb, tvarové změny, a opájet se představou, že putujeme spolu s nimi kamsi do dálav.

I nejvíce rozrušený člověk se v tu chvíli ve svém nitru utiší a uloží své roztěkané myšlenky do klidu a pohody. A když skloubí ve svém nitru uváděný vzhled oblohy s horami a lesy, pokrývajícími naši malebnou krajinu, je mu v tu chvíli nastolující se harmonie těla a ducha tou největší odměnou.

Pozměněným výrokem Jana Nerudy z „Písní kosmických" se dá tedy říct:

„Vzhůru k obloze, poutníče, pozvedni své oči, věz, jsou na ní oblaka, ke kterým  se i sluneční paprsky rády stočí".

 

22.11. 2024 07:55:35
24.10. 2024 13:07:38
Návštěvy
Celkem: 197662
Týden: 653
Dnes: 127
  přihlásit poslední změna: 20.08. 2013 17:04:41