K jalovcové stráni

K jalovcové stráni

V polovině května, proč taky ne? Vlakem jsem zamířil do Bylnice k milovanému Valašsku, pak náhradní autobusovou dopravou do Brumova. Chvilku mně to trvalo, než jsem narazil na žlutou, po ní se šlo polní cestou docela pěkně s výhledy na Brumovský hrad. Toužil jsem však po stínu, blízký les mému přání záhy promtně vyhověl.

Průchod jím byl pln svěžího, silicemi nasyceného vzduchu, jen četné výmoly na úvalové cestě mně komplikovaly moji túru. Z ničeho nic se přede mnou objevil zával z větví a kmenů, za který by se nemuseli stydět ani partyzáni.

Musel jsem na čtyři, nic jiného mně nezbývalo. Jenom jsem se obával, abych si při uvedené činnosti nezlomil zápěstí či nohu, to by mohl být v té skoro divočině problém. O něco později jsem před sebou uslyšel lidské hlasy

V zákrutu cesty se předem mnou objevilo několik žen středního věku v jednotném oblečení. A jeden muž, abych byl přesný. Všichni měli na sobě modrá trička. Ukázalo se, že jsou z Púchova. Prohodili jsme mezi sebou několik vstřícných vět.

Podivili se však, že chodím po horách sám. Ze školy jsem zvyklý na vysvětlování, naznačil jsem jim tedy, že v mém věku by moje fyzická ztráta nebyla pro lidskou populaci až tak velkou tragédií. Rovněž poučování je mou silnou stránkou, upozornil jsem je v dalším mém monologu na již uvedený zával a přidal několik dalších rad.

Při rozloučení jsem chtěl zanechat dojem, a tak jsem ze sebe vysoukal pozdrav „Do viděnia“, kterým jsem jim snad udělal radost. Následující neustálé, až trochu únavné stoupání lesem bylo ukončeno mým příchodem na rozlehlé louky plné pomněnek a dalších kvetoucích bylin. A ten rozhled k obzoru, no prostě báječný.

Na pohraniční Javorník, Chladný vrch, v dáli Velkou Javořinu, a samozřejmě na slovenské Strážovské vrchy. Pohádkovými rozkvetlými loukami jsem pak dospěl až na Holý vrch, z něhož byl výhled ještě hezčí jak popisovaný předcházející.

Pak mě znovu čekalo zanoření do lesa s následným klesáním do sedla pod Okršliskem. Příjemným vizuálním zážitkem mé anabáze bylo přeběhnutí laně přes stezku. Mrzelo mě, že jsem v tu chvíli nestihl zmáčknout spoušť fotoaparátu

. V sedle jsem potkal jinou laň, tentokráte asi dvacetiletou. Jednalo se o nedávnou maturantku valašsko klobouckého gymnázia, původem z Brumova. Prý maturovala za pět, tak jsem jí dodatečně pogratuloval. Dali jsme krátkou řeč o vedení této školy, pozitivně laděnou. Dívčina zamířila na kole po hřebenu dál, až jsem se divil, že si tak osamocena ve složitém terénu troufá.

Já pak po krátkém výstupu dospěl na státní hranici, krátce se pokochal jejím okolím a začal sestupovat dost prudkou a vymletou lesní cestou do Nedašova. Nad uvedenou obci jsem nemohl minout jalovcovou stráň, obohacenou prvními orchidejemi. Pak už mě čekal jenom definitivní sešup do civilizace, tedy do Nedašova.

Jde o neuvěřitelně dlouhou obec, procházel jsem jí snad půlhodinu. Autobusem jsem pak sjel do Návojné, tam opět náhradní dopravou do Bylnice a z ní vláčkem motoráčkem do Brodu.

Vydařený den, až na ty spoje...

22.11. 2024 07:55:35
24.10. 2024 13:07:38
Návštěvy
Celkem: 198374
Týden: 469
Dnes: 17
  přihlásit poslední změna: 19.05. 2017 07:29:51