Je to jak u lidí

Dění na ptačím krmítku

Velice rád ho pozoruji. Studuji na něm chování drobných pěvců poté, když jim na krmítko nasypu tolik a tolik jimi oblíbenou slunečnici.

Chováním živočichů se zabývá etologie.

Ale pozor!

Nepleťme si tento pojem s ekologií, ta je o něčem jiném.

Etologie je poměrně mladý vědecký obor, zkoumající chování živočichů v různých životních situacích.

Proto rád chodím na jednání brodského zastupitelstva.

Ale k věci!

Nejvíce se o slunečnicová semínka zajímají sýkorky.

Vědí, stejně jako já, že plody slunečnice mají v sobě hodně rostlinného tuku a vitaminů, hlavně pak vitaminu A.

Sýkorky jsou velice milé a na krmítku si počínají zcela profesionálně.

Snažím se mezi nimi rozlišit samečky od samiček.

Málokdy se mně to podaří.

Ostatně, obě dvě pohlaví jsou žravá nastejno.

Sýkorky zobáčkem vyzkoušejí objem semínka, a teprve pak si ho vezmou a odletí s ním na nejbližší větev za účelem jeho rozlousknutí.

Obdivuji jejich trpělivost.

Málokdy se tito ptáčci mezi sebou hašteří, nemají na to prostě čas.

Ale rozdíly mezi nimi jsou. Někteří z nich až příliš dlouho semínka na krmítku přebírají, jiným stačí jedno dvě klovnutí.

Některé sýkorky jsou bázlivé, jiné nedělají s příletem na krmítko okolky.

Horší je, kdy se na něm objeví dlask s mohutným zobákem. Drtí v něm slunečnicové nažky a pečlivě střeží své bohatství.

Sýkorky v tom případě volí dvojí taktiku.

Buď počkají do okamžiku, kdy má dlask plný zobák, pak bleskově slétnou a vezmou si svoji nažku.

Pokud jsou sýkorky dvě, volí jinou zajímavou strategii. Jedna přilétnutím na okraj krmítka upoutá pozornost dlaska, ten k ní zlobně přiskakuje, zatímco druhá na opačné straně krmítka má volné pole působnosti.

Pak si role vystřídají.

Šikovné holky! Nebo chlapci, co já vím.

Bohužel tato strategie selhává při příletu zvonků a zejména stehlíků.

Každý je přece zná, ne?

Zvonek má žluté proužky na letkách, stehlíci mají na nich křiklavé barvy, červenou, žlutou, černou, což samo o sobě působí hodně výhrůžně.

Oba dva uvedené druhy jsou velmi obratné a zároveň agresivní. Bez agresivity to v přírodě nejde, i u jiných živočišných druhů jsem to při návštěvách vypozoroval.

Brhlíci se štíhlým zobáčkem jsou též na krmítku autoritou, o strakapoudovi ani nemluvě. Ale ten  se na něm dlouho nezdržuje.

Pěnkavy si na krmítko netroufají, pobíhají pod ním stejně jako kosové. Sbírají jenom zbytky, odpadnuvší z krmítka.

Připomínají mně bezdomovce.

Spolu se mnou sleduje dění na krmítku i můj kocour.

V podstatě se dá říct, že máme podobné zájmy.

Akorát to olizování by si mohl odpustit!

Takže tak, to jsou moje dnešní postřehy z mé zahrady.

Končím s dnešním psaním!

Za chvilku totiž dávají na slovenské televizi Krtečka.

I na něho se rád dívám.

Je černý jak noc, hodně toho umí a pěkně ryje!

Nejenom pro děti, ale i pro důchodce je to pořad jak dělaný.

Jaromír Slavíček