Je-li něčeho příliš...

citlivost a pozornost vůči tomu klesá.

Aby bylo jasno, mám na mysli přemíru kritiky. Položme si v této souvislosti otázku, je nutné ustavičně soudit druhé?

Odpověď zní, ve většině případů rozhodně ne!

A přitom mnoho lidí o sobě tvrdí, že nikoho nesoudí, pouze vyjadřuje svůj názor. Všímání si chyb druhých je přirozené a i ostrá kritika může být někdy i přínosem. Je však třeba dávat pozor na účel naší kritiky.

Jinými slovy, je žádoucí opravovat chyby protějšku, ale v žádném případě nesmíme jejich zdůrazňováním ponižovat kritizovaného. Zesměšňování osoby s odlišným názorem je zpravidla tím nejhorším, co můžeme v daném případě udělat.

Pokud nám vadí chování druhých, není moudré je dehonestovat, slovně na ně útočit či dokonce trestat. Kritika je, jak už výše uvedeno, přirozená, ale raději zkusme zjistit, co je spouštěčem toho, co nám na tom druhém vadí. Co nás vede ke kritice jako takové.

Neúměrně velká kritika našeho okolí může být jen slepou uličkou, která problém neřeší, ba někdy ho činí ještě horším. Nevíme totiž, co se děje v mysli druhého člověka, v nejlepším případě totiž známe jen střípky toho, co život druhého člověka obnáší.

Než začneme druhého člověka soudit a odsuzovat, měli bychom pečlivě zvážit všechny okolnosti daného stavu a jeho řešení. Vidět chybné vzorce v chování u druhých nutně nevyžaduje, abychom takového jedince odepisovali či vkládali do svých soudů.

Neznamená to omlouvat nežádoucí chování, ale příkře neodsuzujme našeho oponenta, snažme se raději pochopit, proč tak činí. Často se totiž stává, že až příliš věnujeme kritickou pozornost životu jiných lidí, a mezitím přivíráme oči nad tím svým..

Ano, to je to známé „Třísku v oku svého bratra vidíš, ale trám ve svém oku ne“. Je totiž více jak jisté, že i náš život není bezchybný.

Takže, než se necháme chytit do pasti své vlastní spravedlnosti, zastavme se a zamysleme nad skutečností, jestli nadměrná a soustavná kritika kohokoliv není spíše na škodu.