Jak přecházet silnici

Jak přecházet silnici

Ono se to řekne přejít, ale jak? No vezmu prostě svoje tělo a převedu ho přes vozovku tam kam patří, to znamená na protější chodník.

Ale až tak prosté to zase asi nebude. Na mě, jako na chodce, v uvedeném prostoru číhá nemálo úskalí.

Silnice mimo přechod by se vůbec neměla přecházet! Já tak někdy, přiznávám se bez mučení, činím, ale dnes ráno jsem se rozhodl, že budu postupovat podle předpisu.

Využil jsem nedalekého oficiálního přechodu, označeného bílými pruhy, tzv. zebry, i když to byla pro mě malá zacházka.

Na takovém přechodu bych se měl cítit docela jistý, nebo ne?

Podvědomě jsem ale tušil, že bezpečnost v těchto místech je pouze relativním pojmem. I na nich totiž dochází k velmi závažným událostem, přičemž viníci jsou zpravidla na obou  stranách, tedy na straně řidičů, ale i chodců.

První věc, kterou jsem při mém úmyslu přecházet silnici musel učinit, bylo pozorně se  u přechodu rozhlédnout.do všech možných směrů

Nejdříve, jak se to učí asi už i ve školkách, jsem se proto podíval na stranu levou, a pak teprve na pravou.

Kdyby nic nejelo, nebylo by co řešit, blesklo mně hlavou.

Ale smůla, jako naschvál shora z levé strany sjíždělo k přechodu auto. Přibrzdí nebo ne, položil jsem si neodbytnou otázku?

Následně jsem se snažil svým zrakem zjistit, jestli Renault před přechodem viditelně zpomaluje či nikoliv, a současně odhadoval jeho rychlost.

Rovněž jsem zkoušel vypozorovat eventuální grimasy a posunky řidiče za čelním sklem auta, které by mně pomohly řešit situaci. Moc se mně to ale proti slunci nedařilo..

Teprve při přiblížení vozidla jsem uviděl, že za volantem sedí žena. Intuice mně v tu chvíli napověděla, že bych mohl za těchto okolností do vozovky vstoupit  jako první.

Vždyť ženy bývají, neříkám že všechny, k chodcům tak nějak ohleduplnější, na rozdíl od mladíků, kteří jak známo, neradi sundávají nohu z rychlostního pedálu.

Samozřejmě jsou i mezi nimi výjimky. Budiž jim vzdána čest!

Pro jistotu jsem dal řidičce najevo svůj úmysl přejít tím, že jsem poněkud dopředu vyklonil tělo a naznačil vyšlápnutí, přičemž  jsem pozorně sledoval reakci řidičky.

Jsem „nerozhodný“ chodec, tak tomu bývá u starších osob, moje váhavost mohla řidičku zmást se všemi fatálními důsledky.

Ale bylo to dobré, žena se na mě usmála a její blahosklonný pokyn rukou mně dával jednoznačně najevo, že se mohu v klidu vydat k protějšímu chodníku.

Učinil jsem tak bez prodlení, rozvážně přecházel po pravé straně „zebry“a opětoval úsměv řidičky úklonem hlavy, tedy poděkováním.

Přece jsou jenom u nás mezi řidiči sympatičtí lidé, pomyslel jsem si.…

Náhle jsem ale uslyšel hlasité kvílení brzd.

Instinktivně jsem uskočil do strany. Proboha, co to se děje? Podíval jsem se úkosem doprava. No jo, přehlédl jsem rychlé vozidlo přijíždějící z pravé strany.

Jeho mladý řidič se vyklonil z okénka a záhy jsem uslyšel „Tak se dívám, ne, ty…..?“

„Ale já jsem na přechodu,“ odvětil jsem s rozbušeným srdcem.

Mávnutí rukou řidiče bylo pro mě nepřehlédnutelnou odpovědí

Dokončil jsem přecházení, aby se vzápětí vzadu za mnou ozval ohlušující „odpich“ auta, s vířícím prachem za ním.

I já měl na jazyku připraveno neslušné slovo, které v mých myšlenkách pronásledovalo v dáli rychle mizející automobil.

Vulgarity by ale k těmto místům patřit neměly, řekl jsem si dodatečně v duchu, žijeme snad v civilizovaném světě.

Možná jsem se ale mýlil..Ale kdo to vlastně přecházel ten přechod, zebra nebo ….?

Jaromír Slavíček

08.09. 2021 10:21:39
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 107982
Týden: 406
Dnes: 28
  přihlásit poslední změna: 01.06. 2012 07:50:55