Jak chudá dívka

Jak chudá dívka ke štěstí přišla... pohádka na dobrou noc

Byla jednou jedna chudá dívka, která žila se svými rodiči ve vesničce na úpatí nevysokých hor. Byla neobyčejně krásná, ale opravdu pocházela z velmi nuzných poměrů. Od časného ráno do pozdního večera její rodina musela tvrdě pracovat na úhorech místního JZD. Na jídlo po celý den mívali její členové  pouze rozvařené kroupy a štouchané brambory s kmínem. Na pití pak jim zbývala už jen minerální voda z blízkého lesa s obsahem síry a vodíku.

Nemělo chuďátko ani na pořádné oblečení. Nosila jen kousek plátna kolem boků a na hlavě jednoduchý lněný šátek, který ji darovali hodní příbuzní.

Na nohou měla jen sandály ze slámy, ale i ty si obouvala jenom ve sváteční dny.

Naproti tomu tato dívka milovala své rodiče a bratra, se kterým se jen občas vadila kvůli skývě chleba, neboť mívala často hlad.   Po absolvování vysoké školy dívka každé dopoledne pásla nad obcí kravičky a snila jako každé děvče o princi, který si pro ni přijede na bílém valachovi.

Dlouhá léta se nic pozoruhodného na pastvině nedělo, až jednoho slunečného odpoledne se skutečně v zatáčce nad obcí, zvané „U baru",  objevil přehezký statný princ na bělouši – /Alfa Romeu/. Spatřil dívku a ihned oběma, jemu i jí, bylo jasné, že si vzájemně padli na první pohled do očí.

Tady, v těchto nuzných poměrech Tě, moje krásko, nenechám, pravil slzami dojatý princ. Vezmu si Tě do svého autozámku a požádám o tvou ruku. Dívka byla štěstím bez sebe, srdce se jí arytmií prudce rozbušilo a nadšeně souhlasila.

Ale co moji rodiče a bratr, se strachem v hlase se zeptala prince? Neměj obavy, moje princezno, postarám se o ně. Další zámek mám v Nezdenicích a tam budou tvoji rodiče obklopeni veškerou možnou péčí.

Takto utěšena, dívka nasedla na bělouše a se svým princem odjela do zámku 40 km severně od své rodné vísky. Netrvalo dlouho a v kostele konala se nádherná svatba s mnoha pozvanými mladými lidmi a jedním postarším.

Princezna začala nosit krásné šaty, prstýnky se zářivými kamínky a náramky ze žlutého kovu. Služebnictvo jí snášelo modré z nebe. Z chudé dívky se, jak se říká přes noc, stala  obdivovaná a zabezpečená zámecká paní.

Ale přece jenom něco této krásné ženě chybělo. A tak chodila do zámecké zahrady plné růží a snila tam o naplnění svého poslání. Když tu jednou, z ničeho nic,

se před ní objevil vyhublý stařík s hůlkou, která se posléze ukázala jako kouzelná. Znám Tvoje přání, krásná paní, a pomohu ti je naplnit. Ale mám tři podmínky, které musíš splnit! Jaké, dychtivě se zeptala princezna ?

Za prvé – musíš zůstat skromná, jako byly poměry ze kterých jsi vzešla...!

Za druhé- nesmíš nikdy zapomenout na lidi, kteří tě v minulosti obklopovali....!

Za třetí – musíš se chovat k dětem tak jako doposavad, tedy s láskou a něhou...!

Ano, slibuji, kouzelný dědečku. Ten pokýval s úsměvem hlavou, mávl hůlkou a ...zmizel.../přišel mu důchod/.  Neuplynul ani rok a přání bylo princezně splněno a oba – zámecká paní a její manžel se rozzářili bezedným štěstím, ve kterém žili dlouhá desetiletí, dokud...Takto tedy končí tento štěstím naplněný příběh....

08.09. 2021 10:21:39
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 107981
Týden: 405
Dnes: 27
  přihlásit poslední změna: 08.07. 2011 19:53:33