Já raději polní...

Zamyšlení k jaru.

Jaro nezadržitelně otevírá přírodě dveře.

Nic na tom nezmění ani občasné sněhové vločky a ranní mrazíky. Všimli jste si, kolik je jenom pučících pupenů na stromech, každou chvíli připravených rozevřít svoji náruč hřejivým slunečním

paprskům?

Zahrady se pyšní žlutí narcisů, hyacintů, jaterníků podléšek i petrklíčů.

Ale co se tak podívat na ty v trávnících roztroušené nepatrné kvítky, spočívají v lůně probouzející se jarní zeleně.

Rozprostřené na mezích, v parcích, na okrajích lesů, ba i v lesích samotných. Všímáme si těchto nenápadných poslů jara v zasloužené míře?

Nestojí stranou našeho zájmu jen proto, že jejich příbuzní ve šlechtěných zahradách jsou daleko větší a barevnější. Netrpí našim nezájmem třeba ty sedmikrásky obecné, zvané též pro svůj skromný vzhled chudobkami?

Už koncem zimy se svými nevelkými, bílo růžovými květenstvími upínají ke Slunci, aby jimi vydržely kvést až do pozdního podzimu.

Anebo nestojí za naše povšimnutí hluchavky nachové s decentně nachovým zabarvením svých korunních plátků?

Že připomínají svým vzhledem žahavé kopřivy? Ale kdeže, o hluchavky se nepopálíme, nachová není výjimkou. Rozrazily abychom hledali lupou. Jejich modrobílá barva květů nás určitě zaujme.

Jen musíme hlavu trochu sklonit k zemi a zrakem se po těch nepatrných rostlinkách porozhlédnout.

Naši pozornost by měly upoutat i nenápadné kokošky pastuší tobolky s velmi drobnými bílými květy, takřka unikajícími naší pozornosti.

Více o sobě dávají vědět svými rozměry a červenofialovými květy plicníky lékařské, ty však spíše hledejme v prosvětlených lesích.

Svou žlutí nás zase o pohled žádají orseje jarní a sasanky pryskyřníkovité. Právě nyní v kruhovitých seskupeních zkrášlují naše parky. Jsou mírně jedovaté, ale to jim na kráse přece neubírá.

Že bych na některé další krasavice v tomto ročním období zapomněl? No samozřejmě!

Nelze se nezmínit o fialkách, správněji violkách vonných! Jsou jich porůznu na mezích celé lány. Ale i další bylinky na sebe v příštích týdnech svým rozkvétáním upozorní.

Ale asi jenom ty z nás, kteří chodí do přírody s očima otevřenýma.

Dovoluji si nyní trošku patosu na závěr. Ano, pěstěné druhy rostlin jsou bezesporu krásné a na tržištích našim zrakem oprávněně vyhledávané.

Budou i nadále chloubou všech těch, kteří mají rádi přírodu a jsou ochotni pro ni udělat maximum. Ale rostou tam, kde je chceme mít my!

Ty polní bylinky se nacházejí v místech, ve kterých ony samy nacházejí svůj vysněný domov! Nejsou obklopeny ploty, nejsou svými majiteli hýčkány.

Snad právě proto lépe odolávají nepřízni povětrnosti. Jak už bylo naznačeno, jsou často drobné a nenápadné. Jen obtížně mohou těmito vlastnostmi konkurovat velkokvětým jedincům.

Přesto jim ale ty pěstované kytky něco závidí. Co? No přece tu svobodu!

Jaromír Slavíček

24.06. 2022 10:25:36
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 123778
Týden: 475
Dnes: 10
  přihlásit poslední změna: 03.04. 2015 07:54:06