Inverze

Inverze

Není to tak dávno, kdy lidé toto slovo prakticky neznali. V současné době snad ale není člověka, který by se při zaznění tohoto výrazu nezasmušil

Stačí se ráno podívat z okna a o špatnou náladu úvodem dne je postaráno. Olověnou šedí pokrytá obloha, vzdálenější objekty ztrácející se v mlze, zakaboněné obličeje kolemjdoucích.

O co vlastně jde? S rostoucí nadmořskou výškou klesá teplota vzduchu, v případě inverze je tomu však přesně naopak.Kotliny a vůbec snížená území jsou zaplavena chladným, těžším vzduchem a nad ním se hromadí teplejší vzduchová hmota.

No a co na tom je tak nepříjemného? Na rozhraní chladného a teplého vzduchu se vytváří nízká oblačnost, která k nám v tomto podzimním období nepropouští tak žádoucí sluneční paprsky.

A co je horší, tato „mlžná" vrstva  zadržuje při zemi prachové částice a četné toxické látky, pocházející z průmyslové činnosti, dopravy  a domácích topenišť. Tyto emise se v přízemní vrstvách ovzduší hromadí ve zvýšené míře a znepříjemňují život nám všem.

Naopak na horách, třeba v Krkonoších nebo Jeseníkách, bývá nad touto inverzní oblačností slunečno a poměrně teplo. A ty rozhledy na moře oblaků pod námi, které se vlní, zvedají a opět noří do lesů jsou „nebesky" krásné.

Vyčnívají z nich jen nejvyšší vrcholy hor jako ostrovy v bílé peřině mračen zalité jiskřivými slunečními paprsky. No prostě pohled pro „Bohy!"

Ale dostat se svou „maličkostí" nad inverzní vrstvu není zase až tak jednoduché, neboť tato bývá často až ve výškách nad 1000 m.

A ti co zůstávají dole, třeba Ostraváci, ti trpí téměř nedýchatelným vzduchem anebo řeší vzniklou smogovou situaci tím, že sedají do aut a míří za sluncem na blízké Pustevny v Beskydách.

V letošním podzimu se  bohužel tato svízelná klimatická situace začala objevovat i v našem kraji, a to na Zlínsku a Uherskohradišťsku. Zatím došlo ze strany hygieniků pouze k upozorněním a doporučením pro starší obyvatele a nemocné, aby omezili svůj pobyt ve venkovním prostředí.

U nás na Slovácku jsou žel blízká pohoří poměrně nízká, takže spatřit inverzní oblačnost pod sebou je poměrně vzácný úkaz, viditelný z vrcholu Velké Javořiny anebo Velkého Lopeníku. Ale už jenom pozorování „kosmodromu" televizní věže na Velké Javořině, respektive její špičky, jak vyčnívá z oblačnosti je nepopiratelně pro každého zajímavým zážitkem.

Ale zpátky do nižších poloh! Člověku je líto zejména malých dětí, které musí v našich městech, ale i na venkově vdechovat v těchto týdnech někdy hodně znečistěný vzduch.

Existuje tedy vůbec nějaké řešení daného problému?

Ano, i když inverzím nezabráníme, byly, jsou a budou i nadále a navíc jejich výskytu nahrává i kotlinový ráz naší krajiny.

Co tedy můžeme udělat my sami, aby se nám lépe dýchalo? Je nutno alespoň co nejvíce omezovat produkci škodlivin z průmyslových zdrojů do ovzduší využitím moderních filtračních zařízení.

Dalšímu hromadění nežádoucích látek můžeme pak zabránit modernizací vozového parku a vůbec zvážením potřebnosti automobilové přepravy v době krizových synoptických situací.

Významnou roli v tomto ohledu má i omezování využívání nevhodných paliv v domácích topeništích, konkrétně pak umělých hmot, různých odpadů i nekvalitního uhlí.

Tady sehrává důležitou roli osvěta mezi obyvatelstvem, při které by si lidé měli uvědomit, že naše plíce jsou těmi „filtry," které vstřebávají  ke své škodě nežádoucí emise.

Ti, co bydlí v blízkosti hor, by pak neměli dlouho váhat s vyjížděním do vyšších poloh za sluncem a relativně čistým vzduchem.

No, takže "modleme" se, aby nás nevlídná inverze co nevidět opustila a aby zase bylo na obloze něco pěkného k vidění, mám na mysli ten krásný, zářivý, životadárný kotouč!

Jaromír Slavíček