Injekce

Vyhrňte si, prosím, košili!      kresba pacienta - Mgr. Jana Kovaříková

 

Snad každý  z nás ví, o čem je řeč.

Podání injekce pacientovi je rutinní záležitostí během lékařských zákroků, injekce se podávají i preventivně, no prostě možností pracovního uplatnění injekční jehly je velké množství.

Mnozí z nás vědí, že bez kontaktu s injekční jehlou by jejich život byl značně ohrožen.

Třeba takoví diabetikové, samozřejmě ne úplně všichni, se bez každodenního příjmu insulinu touto formou prostě neobejdou.

Dovedou s injekční stříkačkou již obratně zacházet. Vědí přesně kam a jak injekci zanořit do svého těla.

Takže kam se vlastně injekční jehly v našem těle noří?

I to je velmi různé.

Když to vezmu od hlavy, asi nejběžnější je injekce do prostoru dásně za účelem jejího umrtvení před taháním zubu.

Někteří lidé tvrdí, že samotná injekce byla pro ně bolestivější, jak celý následující zákrok.

No to je vlastně logické..

Injekce se dále aplikují do paže, stehen, no vlastně kamkoliv, kde něco bolí, nejednou do svalů, kloubů a podobně.

Oblíbeným místem zdravotních sestřiček je zadeček.

Samozřejmě mám tím na mysli zadeček pacientů.

Snad každý z nás  jednou v životě slyšel.

„Vyhrňte si  trochu košili a trošinku popusťte kalhoty!“

Kdo by z nás, mužů, nevyhověl takovému přání, zejména když se taková slova linou z úst hezké zdravotní sestřičky bez ohledu na její věk.

To následné štípnutí se dá lehce překonat, o studu není třeba hovořit, ostatně tolik jsem zase opačnému pohlaví neukazoval.

Už  samotný výběr jehly, její průměr je pro pacienta významný.V poslední době jsou jehly tak tenoučké, že skoro vpich necítím.

Vděčnost mého pohledu na sestřičku pak nezná mezí…

To by člověk ale neřekl, co všechno musí sestřička při injektáži znát a umět provést. Samozřejmá je desinfekce vyhlédnutého místa, důležité je vedení jehly pod určitým úhlem, pozvolné vtláčení roztoku do svalové tkáně apod.

To je ale někdy pocitově nepříjemnější, to je pravda.

Injekční jehly  však jindy míří i do našich žil za účelem nabrání vzorku krve, a to pro jeho další laboratorní vyšetření.

Někdo se dívá bez rozpaků na uvedený proces s jeho žilami, jiný raději pohlíží při odběru krve na strop či zařízení odběrné místnosti.

Když se plní injekční stříkačka mou krví, mívám rozmanité pocity. Ty jsou však u každého z nás asi odlišné.

Možná si v duchu říkáme, kéž by byly analyzované hodnoty po rozboru nejcennější tekutiny na světě v normě.

Jestli ne, tak máme o strach zaděláno..

Když pak vykoná injekční stříkačka za pomoci sestry nebo lékařky svoji práci, musí se  místo vpichu patřičným způsobem ošetřit.

Sestřička na něj přiloží gázu, přelepí leukoplastí a už ji slyším:

„Přitiskněte to a držte! Držte to pořádně, říkám!“

Podkožní krvácení v podobě hematomu nebývá totiž u pacientů výjimkou, u mě jakbysmet.

Vzpomínám si, kolikrát mě sestřička seřvala, když jsem si nepočínal přesně podle její rady.

Při aplikaci injekce je její šikovnost hodně důležitá.

09.10. 2021 18:38:36
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 109506
Týden: 383
Dnes: 26
  přihlásit poslední změna: 08.11. 2013 20:09:28