I vesnicemi prošel čas

I vesnice jsou dnes již jiné.

Leccos nám postupem doby mizí z očí, tradiční vesnice nevyjímaje. Ty, které kdysi sestávaly často jen z několika desítek domků, ke kterým se přimykala malá políčka, obhospodařovaná obyčejnými lidmi, spokojenými se svým údělem.

Žili pokojně, tu se radovali z každodenních drobných úspěchů, jindy se trápili tím, co postihlo je či blízké.

Nepotřebovali moc rozumovat, vážili si poctivosti, tradic a odkazu předků. Jednoduše znali své kořeny. Když jejich dítě na ulici, nedej bože, někoho nepozdravilo, než došlo domů, už to máma věděla a vyčinila mu.

Téměř každý na vesnici měl zahrádku, o víkendu se opékaly buřty, kosou sekala tráva nebo se něco kutilo. Děti okolo běhaly, škádlily se, ale i padaly na kolena s pláčem. Tak šel život na vesnici po celé generace.

Značnou část obyvatelé lidé trávili mimo dům, a to s ohledem na roční období. Dřeli na polích, ať již na vlastních nebo jako námezdná síla, nebo dojížděli do většího a vzdálenějšího místa za prací. Většina obyvatel

začínala svou práci s rozedněním a často končila po setmění. Na dvorku pobíhalo prasátko, při plotech se ploužily kachny a slepice.

V zahradách a na políčcích bylo vždy něco zeleniny a ovoce. Dodržovaly se tradice a zvyky, majících povahu svátků, a které byly drženy všemi vrstvami obyvatel. Ať už to byly křesťanské svátky, Velikonoce,Vánoce, nebo takové, které se týkaly výhradně zemědělského cyklu, pálení čarodějnic, poutě, dožínky a podobně.

Nezapomenutelné byly vždy každoročně hody, nebo v Čechách se říká posvícení, to se předem musela vygruntovat celá vesnice. Všichni byli venku, mladí v krojích tančili besedu, českou i moravskou, popíjelo se vínko z vlastních vinohradů, zkrátka paráda. Doba se ale změnila.

Lidé si na vesnicích začínají, a to nejenom ve městech, kolem svých výstavných domů stavět zídky. Tvrdí, že je to kvůli bezpečnosti, i když ve vsi se po staletí nic zjevně nebezpečného nedělo.

Chtějí mít navíc pocit co největší soukromí. Dětí na dědině nejenom že nepřibývá, ale dokonce ubývá, neboť se lidé nechtějí vázat jako dříve. Nová generace se snaží žít po svém a nabývá dojmu, že poslouchat starší je přežitek.

Náves se nejednou mění v zábavní parky, kácí se stromy, boří zvonice, které údajně ruší místní v odpočinku. Svoboda ve všem a všeho se pomalu stává jediným pravidlem. Do obcí se navíc stěhují noví lidé. Proč také ne, místa je v nich dost. Přinášejí si manýry z dřívějšího působiště, ne vždy místními akceptované.

Tím se ovšem mění i ráz dnešní vsi. A to dost podstatně.

Mizí malotřídky, často děti z ekonomických důvodů dojíždějí i do vzdálenějších obcí. Ve vsi vznikají objekty dříve neznámé, jako například sportovní areály a zábavní centra. Ubývá klidu, ten narušují stavební práce, zahradní sekačky a všude přítomný hluk aut a motocyklů.

Lidé už nenacházejí tolik času na vzájemné si popovídání na lavičkách pod lipami. Pravda, zdaleka ne všechno se mění k horšímu, vesnice jsou svým vzhledem krásnější a snaha obnovit tradice předků je v mnohých z nich patrná. Ale přece jenom člověk občas s nostalgií vzpomíná na původní ráz vesnic, který se zřejmě už ztratil v nenávratnu.

09.10. 2021 18:38:36
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 109489
Týden: 366
Dnes: 9
  přihlásit poslední změna: 03.06. 2015 21:31:31