I sešlo se lidu...

Rozsvěcování stromu vánočního

I sešlo se k němu lidu převelikého, byť byl požitků rozdílných. Mnohý pak zvědav očekávaje smyslu dobrého z osvícení stromu svátečního, aby do společnosti lidské žádouc svého ducha do rynku vcházel. I přicházel v něj lid statný i starci počestní, rovněž dítka nevinná, outlá svým tělem. Bylo tedy třeba, aby každý ve svém povolání pracuje, ne doma zůstával a raději se ulicím vydal. Žádoucí však bylo, aby oblekem před mlhou a povětřím plíhým se šetřil.

Zvláště některým z nich to pak obzvláště toto náležeti činiti bylo. Pozoru bdělý měl býti, neb i v konci dne světelného plechu káry nezřídka bránily v přechodu ulic starým a oudů nemohoucích. Tím obzvláštní pozor pak dával, aby zdravím opouštín nebyl a věci jeho nehynuly. Očekáváno v místě daném, měl být též vděčen náležitému a dobrému smýšlení.

Doporučeno jemu, aby při jarmarku se v domích šenkovních, schůzkách, hrách a povyku vystříhati se ráčil. Na rynku samém však práce, řemesel, prodajů, handlů ku potřebě lidem sloužících pak obdivoval. Neb ten den věcí zraku ceníc, výskytem byl lid, jehož práce libost vzbuzovala. Řemeslníků své dílo své k všeobecné spokojenosti konala, hrdost svému cechu činíce.

Měšťan času pokročiv, teplem, nápojem a věcmi se opatroval, a skrze prostředky ke zdraví přiveden byl.. Vody čistotné v kašně cenil si více, pak peníz v dlani hřejíc jeho vydával, aby v nedostatku potřebném netrpěl. Mnozí však přec lektvar opojný ven stánků vynášeli, do hrdel svých ve venkovním povětří vkládali a číšemi skleněnými kol sebe dotýkali. Vůně jich chřípí oblažovala, mluvy měštanů pak více k poznání bylo.

Zřejmé to na vše strany, kamkoliv kdo mysl obrátil, raduje se, k čemukoliv ji přiložil. Tou chvílí strom zraku učarovající, k němu spěchati činil. Nebo zamiluje-li kdo vánoční strom, čím ho blíže má, tím více kráse jeho žádá. Nic přec ve městě tak vyvýšeného není, na čemž by přestal, vždy se výše pne žádost jeho. Spanilý tělem s uměním světel dosud temných, krásy jehlic víc než papoušek peřím okrášlený, kol štěbet, lidské, krásu vynášející.

Ovšem pak a nade všecko lidu bylo potřeba, aby majíce jiné vésti, neb bez svíc, beze světla, mečové bez ostří, Vánoce bez očí by byly. Pak učený k rozsvícení stromu napomoci mohl, k zanícení a rozdmýchán světla toho cechu znalý přinesl. Vánoční strom tak byl od rozumného světlen obdán, bleskem ošetřován býti musel. Figura, křtalt, krása, hlaholu rozdíly a libosti bylo, díla kol všelijaká vtipná, a světel více jak hvězd na obloze jest.

Tou chvílí my všichni jednotni byli, což slaveno do jednoho ducha, abychom, čím kdo můž, rádi napomáhali slávě města našeho. Navíce hudba nám navíc posloužiti mohla, buď připomenutím ještě neb ukázání něčeho, neb těch, na nichž nám záleží.

Prosím pak pro jméno Boží, odložte při této věci starosti všední, a poněvadž nedostatky naší myslí marností hýbají. Pohledy blahé nám všem toho času na mysl vstoupily. Láska prostoupila vším bytím, nemyslíce zlého.

Rynku dostalo se toho času jevu nádherného, z čehož lid četný i vrchnost radost měla.

25.07. 2021 12:38:16
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 105744
Týden: 397
Dnes: 34
  přihlásit poslední změna: 05.12. 2019 18:57:27