Hříšní lidé města

Hříšní lidé města brodského...

Píše se začátek 21. století. Ve srovnání s dobami minulými se mnoho změnilo. Rozmohl se automobilismus, cestuje se na Měsíc, jsme obklopeni moderní technikou, výčet věcí nám vylepšující život nemá snad ani konce. Vše je jinak, jak bývalo v minulosti.

Opravdu je tomu tak? Změnili se dnešní lidé svých chováním oproti třeba středověku?  Stěžujeme si dnes oprávněně na kriminalitu?

Takže slovy minulosti k dnešku pravím já. I dnes v každém sídle, Uherský Brod nevyjímaje, jsou výskytem lidé, jejichž chování všeobecnou nelibost vzbuzuje.

V kamenných obchodech, krom poctivých obchodníků i šejdíři se nacházejí. Mnozí z nich nevhodného slova při jednání volí, úcty jiných zpochybňujíc.

Většina řemeslníků své dílo k všeobecné spokojenosti koná, leč jsou i ti, co svou práci za nemalý peníz odbývají, ostudu svému cechu činíce.

Po nocích v ulicích města i v plochách zelených mnohdy lapkové se nacházeti ráčí, tito pak chodce napadají a újmu na zdraví jim působí, takže v místních lazebnách ranhojiči čas od času konati službu bližšímu musí.

Z místních krčem v pozdní noci vycházejí bytosti truňkem opojené a páchají nepravosti na cestě k domovu, kterýžto je jim připodoben jinou pak krčmou.

Nezřídka však lektvar opojný ještě ven vynášejí, do hrdel svých ve venkovním povětří vkládají  a číše skleněné kol sebe tříští a rozhazují.

Křikem v pokoji odpočívající budí, stromky v parcích lámou a i jinak pohoršení na veřejnosti nastolují.

I těch, co nemají do úst co vložiti, ve městě přibylo. Vybírají z velkých kádí co by jejich žaludku i jiným ústrojům posloužiti ještě mohlo, zbytek pak potkanům a jiné havěti ponechávají, a tím možným nemocem v šíření napomáhají.

Rovněž pak v těchto krušných dobách mnoho povozů, kterých pach naše chřípí obtěžuje, neřízenou rychlostí se zvečera rynky řítí a životy měšťanů ohrožují.

Ale i ve dni světelném tyto plechu káry nezřídka brání  v přechodu ulic starým a nemohoucím osobám.

Pokud pak přec jen zastaví, činí tak v místech krajně nevhodných, která by jinak  lavičkami a zelení starým lidem a dětem posloužiti mohla.

V místech nečetných, ale známých, i ženy povětrné se vyskytují, někdy též kněžkami lásky nazývané, které pochybnou útěchu svou neřestí pocestným poskytují.

V ulicích města ne vždy početných a žádoucích biřiců jest, zvláště na místech obávaných, takže lid obecný se hutně strachuje násilí, ztráty svých měšců a strachuje se, zejména pak v nočních hodinách, v jeho ulice vycházet.

Jest tedy přáním mnohých postižených, aby nešlechetnost konající živly byly vbrzku lapeni a podrobeni na místech tomu vyhrazených útrpnému právu, tedy nejlépe žhavým železem či obuškem k přiznání nuceni, do kol pomluv vpleteni, případně pak jejich údy v okov dány!

Jen tak můžeme, my prostí občané tohoto jinak krásného města královského, klidu nalézt a na své sídlo svým příslušenstvím hrdi býti!

Takže dovolím si otázku, změnilo se alespoň v tomto ohledu něco oproti minulým staletím?

Mgr.Jaromír Slavíček