Houbařská exkurze

Houbařská exkurze

Ani tu jsem si letos nemohl nechat ujít. Měla se konat tuto neděli nad Starým Hrozenkovem.

Ráno uvedeného dne se za jeho motorestem shromáždilo několik desítek zájemců se zájmem sběru hub a přirozeně i navazující mykologické informace. Šlo o muže i ženy mladšího či středního věku, já byl výjimkou.

Nechyběly ani děti.

Exkurzi měla vést paní Blanka Chlebková z mykologického kroužku v Uherském Brodu. Ta se spolu s paní Renatou Vaculíkovou z infocentra ve Starém Hrozenkově ujala úvodního slova.

Bylo nám doporučeno, abychom se pokud možno při exkurzi drželi pohromadě, neboť hledání ztracenců v okolních rozsáhlých lesních porostech by bylo velmi náročné. V duchu jsem nad tímto požadavkem mávl rukou, je ostatně otázka, jestli by se měli důchodci v mém pokročilém věku vůbec vyhledávat.
Berte to jako ironii.

A pak už jsme se vydali lesní pěšinou vzhůru svahem lokality Bedové, nad kterou kdysi na loukách sbírala své byliny „Žítkovská bohyně“.

Následovaly četné zastávky, na kterých nás paní Chlebková fundovaně seznamovala               s prvními mykologickými úlovky. Každý nalezený exponát odborně pojmenovala a zasvěceně k němu dodala několik zajímavostí.

Nespokojovala se jenom běžným náhledem na houbu, ale pečlivě k ní vždy přivoněla, případně nařízla za účelem zjištění charakteru její dužniny.

Doporučovala nám i ochutnání jedné z holubinek.

Já sám jsem několik rodů hub poznal, ale na jejich druhové pojmenování si už většinou netroufal. Pravda, před šedesáti lety jsem dostal na fakultě od zkoušejícího mykologa na chvalitebnou, ale za ten dlouhý čas se mně vědomosti do značné míry ze šedé kůry mozkové již vytratily.

V průběhu další cesty se účastníci exkurze záměrně rozptylovali do smrkových porostů, aby se záhy navraceli k paní mykoložce k ozřejmění nálezu. A nebyli rozhodně zklamáni, až na nečetné výjimky si poradila s každým doneseným kouskem. Nedalo mně to a zkusil štěstí v hledání sám.Volil jsem trasu přirozeně co nejvíce osamocenou, která dávala jistou naději na úspěch.

Mezi houbaři je přece zcela pochopitelné, že jedinci či skupinky pátračů se v lese navzájem vyhýbají co nejvíce. Kromě několika nevelkých hřibů žlutomasých jsem ale vyšel se svou snahou něco většího najít naprázdno, přiznávám.

Většina ostatními houbaři nalezených hub byla jedlá, jen některé by se jíst nedaly, prostě by nebyly jazyku libé.Kdysi jsem měl problém s václavkami, nepříliš důkladně jsem je povařil a pak za pár hodin mně nebylo volno.

Výčet určovaných hub byl ale více jak úctyhodný.

Našim očím byly postupně paní mykoložkou představeny bedly, žampiony, ryzce, suchohřiby, lakovky, václavky, špičky, kuřátka, pavučince, holubinky a mnohé další. A to nejenom rodem, ale zařazením i druhově.

A jelikož počty druhů u jednotlivých rodů dosahují často desítek i stovek, jsou znalosti mykologů obdivuhodné. Z jedovatých hub stála za zmínku snad jen muchomůrka červená, hlavně pohled na ni byl působivý, sibiřští šamani by už určitě věděli, jak s ní naložit…

Teprve asi po půlhodině kdosi přinesl z lesa většího praváka. Nahlížejících párů očí bylo hodně, i můj zrak byl tímto nálezem evidentně potěšen. V průběhu dalšího času se ke mně hlásili i dva moji bývalí studenti, „dali“ jsme spolu řeč o gymnaziálních kantorech, většinou s pozitivními vzpomínkami na ně.

Netrvalo už pak dlouho a přiblížili jsme se k vrcholu kopce, poblíž kterého jsem spatřil hraniční kámen.

S hledáním hub na Slovensku jsem tentokrát nepočítal, a tak jsem po pohledu na časoměr začal zvažovat návrat do obce.

Následně došlo k realizaci uvedeného záměru, ale ještě před ní jsem se u rybníku zastavil při Kalvárii, vzpomínkového památníku. Kopanická Kalvárie vznikla na počest Valachů, kteří v bitvě dne 6. října 1663 hrdinně bránili průsmyk u Starého Hrozenkova před přesilou Turků a Tatarů.

Nedávno se u ní odehrál i vzpomínkový ceremoniál.

Jaromír Slavíček