Hostětínské moštobraní

Hostětínské moštobraní, aneb „Charlesi, tak příště!"

Nechat si ujít  hostětínské Jableční slavnosti, to snad není ani možné.

A tak ráno hurá na vlak a vlárskou dráhou pěkným, v podzimní ráno se probouzejícím krajem do Hostětína.

Vláček zastavuje a stovky zájemců o slaďoučký mok míří krok za krokem k vesnici.

Leč do cesty se jim staví první „hraniční" kontrola na okraji obce s placením vstupu na slavnosti. Osmdesát korun dospělý, třicet děti, do tří let se neplatí.

Marně jsem se pokoušel kontrolu přesvědčit, že ještě nemám tři roky. Osmdesát korun a basta. Kdo neprotestoval, tak dostal do rukou program slavností a na hruď samolepku.

Pak už jenom pár desítek metrů na kouzelná náměstíčko a pohledu se nabídla tradiční jarmareční pohádka.

Do kruhu uspořádané stánky, hned keramika, hned umělecky tvarované výrobky z měděného drátu, spousta dřevořezeb a pletených košíků.

Kousek dál ekologická literatura, medovina, plno sladkostí a samozřejmě nepřeberná nabídka moštů. Je až neuvěřitelné, kolik se toho vejde na tak malý prostor náměstí.

Asi to bylo tím, že všechno tady bylo tak nějak miniaturizováno.

Odpoledne měly přijít na řadu chutné výrobky domácích hospodyň , vdolečky, štrůdly apod.

Davy mezitím houstly a houstly, takže po poledni se už bez proplétání mezi lidmi nedalo dostat na vytoužené místo.

A těch bylo v areálu vesnice opět převelice. Bylo možné navštívit moštárnu s odborným výkladem Mgr. Radima Machů, o kterém bude ještě řeč, nebo si zajít k blízké sušárně ovoce.

Na přilehlé louce anebo parku se zejména dětem nabízely rozmanité hry, kousek dál se ti naši nejmenší mohli zase projíždět s doprovodem na koních.

Diváky zase upoutával folklor mladých tanečníků, nedaleko byla slyšet příprava hudebního vystoupení.

A co s týče občerstvení, opět nabídky zraku i chuti všeho možného, hovězích steaků i jiných grilovaných výrobků, gulášů a pravé valašské kyselice.

A právě tou jsem se dal zlákat.

Chtěl jsem za ni zaplatit  vysokou bankovkou, ale paní prodávající trvala na drobných.

Pracně jsem je tedy pohledal po všech kapsách a předal do žádoucích rukou.

Na oplátku jsem chtěl ale horoucí kyselici trochu pofoukat. Odpovědí mně byl úsměv s požadováním dalšího poplatku.

To je dnes doba. Člověk aby se pořád doprošoval! Tak jsem raději chvilku počkal až kyselica vychladne.

Vrátil jsem se na náměstíčko, kde pro mě novinkou byla přítomnost celé řady regionálních politiků. Hejtman, jeho náměstek, starostové, náměstci starostů, poslanci, kandidáti na poslance, senátoři atd.

Abych pravdu řekl, už dlouho jsem neviděl na jednotce užitkové plochy, konkrétně zde na jednom hektaru, tolik celebrit z různých politických stran.

Holt blíží se volby, došlo mně!

Jednoho ze současných senátorů jsem přistihl ve frontě na sklenici moštu. Už to byl pro mě neobvyklý pohled. Neustále přepočítával ve své ruce několik stříbřitých korun  a dvoukorun, až jsem měl nutkání mu nějakou tu minci půjčit. Nejsem přece nelida...

Já však do Hostětína přijel i s jiným úmyslem, nejenom se pokochat slavnostmi. Chtěl jsem vyzpovídat pana Mgr. Radima Machů, jak to bylo před dvěma  roky s návštěvou prince Charlese v jejich ekologicky zaměřené vísce.

Radim byl totiž jedním z organizátorů tehdejšího památného setkání.

Vyčíhal jsem si ho po skončení jedné z jeho přednášek pro návštěvníky a bez okolků ho požádal o nějaké drby z tehdejší doby.  Učil jsem ho na gymnáziu, takže vstřícnost z jeho strany jsem tak nějak očekával.

„Radime, jak vlastně došlo k seznámení prince s Hostětínem?"

„No, nejprve se britského velvyslanectví setkali se zástupci brněnské Veroniky, která v Hostětíně provozuje informační centrum. Přípravu návštěvy pak společně připravovala obec, Centrum Veronica a naše moštárna. V posledních dnech před návštěvou se dodatečně podle očekávání začal angažovat i zlínský krajský úřad."

„A proběhlo všechno podle plánu?"

„Ano, organizace byla na jedničku, princ si dal mimo jiné i domácí výborné vdolečky a neodmítl ani štamprli naší lahodné slivovice. Po prvním doušku mu sice vylézaly oči z důlků, ale pak si dal ještě dvě navrch."

„A co ho nejvíce při návštěvě upoutalo?"

„Kupodivu nebyla to moštárna nebo kořenová čistička odpadních vod, ale ani pasivní dům".

„Tak co tedy?"

„Obyčejná sušárna ovoce v zahradě za moštárnou.  To je jediná věc, kterou na svých královských statcích nemají."

No tohle, kdo by si to o následníkovi trůnu pomyslel? Zalíbily se mu naše křížaly... Ty já si doma suším na ústředním topení...Hmm...

Jinak prý pohoda, princova ochranka pozornost zbystřila, jenom když se nad obcí objevilo nějaké letadélko s reklamou z blízkého kunovického letiště.

„Díky Radime, tak už zase, prosím, běž popovídat návštěvníkům o moštování, je skutečně vynikající, zejména ten čerstvý, ale i ten s příchutí zázvoru, máty atd."

Vyšel jsem z moštárny, ještě jednou se porozhlédl po slavnosti a pěšky směřoval kolem stovek aut na parkovišti nad obcí po silnici směrem k Pitínu.

Při chůzi se jak známo dobře přemýšlí.

„A věřte mně, bylo opravdu o čem!"

Jaromír Slavíček