Hledání pravdy

Hledání pravdy

Hledání pravdy můžeme připodobnit k hledání svatého grálu.

Položme si otázku, nemůže být v náhledu na určitou věc či problém i více pravd? Více pravd o jednom a tomtéž, to by ale měl být přece totální nesmysl, nebo snad ne?

Pravda je přece jenom jedna, anebo připusťme nanejvýš několik málo jejích variant, které se by se od sebe neměly příliš lišit.

Ale co je vlastně pravda? Asi nejstručnější její definice uvádí, že se jedná o soulad našeho myšlenkového procesu s realitou.

„Pravdivé je říci o něčem, co je, že to je, a o něčem, co není, že to není. " Aristotelés

„Pravda je shoda skutečnosti s poznáním. (Veritas est adaequatio rei et intellectus.)" Tomáš Akvinský

Ale v tom je právě ten kámen úrazu.

Každý z nás je naprosto jedinečným organismem, a to jak po stránce vzhledu, tak po linií našich myšlenkových procesů.

Nejenom biologové vědí, že každý jedinec disponuje specifickou DNA kyselinou, má tedy zcela originální a neopakovatelnou sekvenci genů ve svém genetickém základu.

U každé osoby se tedy dá na základě uvedeného předpokládat osobitý náhled na jakoukoliv událost, a ten by tedy neměl být pouhou kopií názoru jiného člověka.

Dokonce u jednovaječných dvojčat, která mají totožnou genetickou informaci, se v jejich jednání a vystupování zjišťují evidentní rozdíly!

Je to podobné jako u geneticky podmíněných nemocí, u těch jde v organismu o zakódovanou nežádoucí informaci, ale ta se projeví jen za určitých okolností chorobným stavem, tedy za určitého, v daném případě negativního stavu.

Kolikrát někomu v této souvislosti říkáme: „Naprosto s tebou souhlasím! Máš pravdu!"

V obecném pohledu to snad  platí, ale v detailním určitě ne.

Pokud dva lidé v jednu a tutéž chvíli řeknou „Nad námi se klene modrá obloha," mají sice asi pravdu, ale každý z nich tu svoji, maličko se lišící od vjemů druhého člověka.

Tu modř zcela určitě každý z nás vnímá trochu odlišně. Když v ničem jiném , tak v „kontextu" okolní situace v době daného výroku.

V jiném příkladu, mnohokráte se s někým procházíme přírodou, poukazujeme na něco a říkáme  v té souvislosti: "No to je nádhera!"

Ale opět tu „nádheru" vnímá každý z nás poněkud jinak. Někdo ve své mysli velebí stromy, někdo vnímá pobíhající srnku, jiného zase třeba zaujmou pastelově modravé hory na obzoru.

Namítnete: „Ale pravdou je, že je to nádhera!" Jistě, ale zde se už bavme o variantách pravd! A těch je asi vícero...

V tisku, rozhlase, televizi i při běžných kontaktech se různí autoři usilovně snaží přesvědčit čtenáře, posluchače o pravdě, rozumí se... o jejich pravdě.

Po čase jeví dotyční apologeti určité zklamání, že ne všichni pojali jejich názory tak, jak je protagonisté svými projevy presentovali.

A v tom to právě ten problém!

Ne nadarmo se říká, že opakem pravdy bývá jiná pravda. Pravda pravdoucí! Anebo zase  ne? To bych si přece protiřečil.

Jde ale pouze o můj názor, který ostatním předkládám v domnění, že mám pravdu. Hmm!

Všechny tyto „pravdy" vyplývají z reálné nemožnosti absolutně definitivně objasnit skutečnost, které se pravdivostní výrok týká, neboť každá "skutečnost" je vždy relativní ke svému pozorovateli a tedy ne absolutní sama o sobě.

Mít rozmanité názory, a přesto obecně akceptovatelné, je naprosto přirozené a žádoucí! Tak jak je přirozená různorodost v přírodě, taková má být i názorová diverzita!

A tolerovat odlišné názory, potažmo pravdy, patří k základním atributům demokracie. Opak je projevem malosti ducha, a to je nepopiratelné!

Kdo chce názorově vytvářet něco neměnného, nečiní dobře, neboť by šel by tímto konáním proti filosofií vesmíru.

Ale přece jenom jedna absolutní pravda asi existuje. Měla by znít: „všechno má svůj začátek a všechno má svůj konec."

Díky za ni! Tady asi její varieta neexistuje!

Ke každému heslu se dá najít na Internetu adekvátní obrázek.

U hesla „pravda" se mně to ale přes veškeré moje úsilí nepodařilo...

Ani se nedivím...      J.S.

16.03. 2024 09:13:07
24.10. 2022 09:28:28
Návštěvy
Celkem: 173120
Týden: 433
Dnes: 55
  přihlásit poslední změna: 04.11. 2012 16:28:30