Fotil jsem premiéra

Jablečné slavnosti

Dovede si někdo vůbec představit začátek babího léta bez tradičních Jablečných slavností v Hostětíně. Asi ne. A tak nedělním slunečným dnem „hupky“ do auta a směr Hostětín.

Přesto, že jsem k němu vyjel už před polednem, parkoviště na jeho okraji bylo téměř zcela zaplněné. Pomohly moje úpěnlivé pohledy na pořadatele, aby následně moje Felície přece jenom našla na zelené louce místo ke svému dočasnému odpočinku. Při vcházení do vesnice mě čekalo zaplacení osmdesáti korun a pak už jenom přehlídka všeho toho, co může v těchto týdnech naše příroda nabídnout.

Stánky a přístřešky obkružovaly náměstíčko, a v nich již tradičně nabízena pastva pro oči. Medoviny, likéry, mošty, dřevo výrobky, čaje, cukrovinky, knihy s ekologickou tématikou, samozřejmě jablka četných regionálních druhů, no jak pravím, pohádka. V nedalekém výletišti pak byla k dostání kyselice, jehněčí steak, jáhlové palačinky, trdelníky a mnohé další pochutiny.

Bylo by toho popisem na půl stránky. Oproti městským jarmarkům byl tento biojarmark očividně bližší přírodě a to nejenom výrobky lidového umění. Zde se totiž nejenom prodávalo, v těchto místech se hlavně něco na každém kroku tvořilo. Těch drobných dílniček by se tu člověk na prstech rukou nedopočítal. Někde se vyšívalo, jinde se zase z hlíny formovaly postavičky, o kousek dále zpracovávala kůže, odněkud zaznívaly bubínky nebo se v mini galerii činily štětce.

Vše popisované se dělo přičiněním šikovných rukou, nejednou pak prostřednictvím dětských ruček. Dojemné! A to všechno v ryze přírodním prostředí. Na okolní stromy si člověk mohl sáhnout, ostatně v přilehlé přírodní zahradě si mladí i starší mohli soutěžně ověřit své znalosti z rostlinného i živočišného světa. Ti nejmenší se pak dosyta vyřádili u důmyslně tvarovaných upoutávek.

Všude něco probíhalo, aktivita byla patrna všude, kam se jenom oko člověka upřelo. Pasivní snad byl jenom stejnojmenný a příkladně úsporný dům, u kterého se rovněž tvořily fronty zájemců o prohlídku. V programové nabídce byly tradičně i exkurze ke kořenové čističce nebo biomasové výtopně, k dobré náladě nemalou měrou přispívaly i přizvané hudební skupiny. Nebylo divu, že před šesti lety návštěvě Hostětína neodolal ani princ Charles. Letos tu přítomen nebyl, ale,…

Mířil jsem si to po silničce k jednomu stánku s palačinkou v ruce, a koho nevidím jít proti sobě? No, přece pana premiéra Bohuslava Sobotku s jeho družinou. Hbitě jsem jim uvolnil cestu, než by mně k tomu úkonu někdo dopomohl. Vzácní hosté směřovali k moštárně. Shodou okolností je jejím vedoucím můj žák z gymnázia, pan Mgr. Radim Machů, Ten se vzápětí ujal role průvodce pana premiéra. A to bylo sousto pro fotoaparát, a nejenom pro můj. Doufal jsem, že mně jeho baterie vydrží co nejdéle.

Těsně vedle mě nenápadně postávali „ostří“ hoši z ochranky pana premiéra, mě si však patrně kvůli mému pokročilejšímu věku nevšímali. Přesto jsem si pro jistotu sňal tmavé brýle. Pan premiér pak se svou družinou, ve které nebylo obtížné rozpoznat některé krajské zastupitele, zamířil přímo do výrobny moštů.

Já se vrátil na náves, abych se pokochal uměním mladých tanečníků z Bojkovic a ocenil nabídku jablečných a jiných dobrot v nedalekém obecním úřadě. Nádhera, co mám povídat. Co říct na závěr? Předvolební debaty v televizi jsou asi pro někoho zajímavé, ale proč čekat na naplnění slibů v ní přítomných účastníků, když radost a na výsost spokojené úsměvy jsou k vidění každým rokem v tuto dobu v Hostětíně.

A nejinak tomu bylo v této vísce i uplynulou neděli.

25.07. 2021 12:38:16
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 105563
Týden: 524
Dnes: 37
  přihlásit poslední změna: 30.09. 2016 07:33:54