Fašank na Balkáně

Fašank na Balkáně

Aby bylo jasno, nemám na mysli fašank na Balkánském poloostrově, nýbrž rázovitou lidovou veselici před uherskobrodskou restaurací Balkán. Fašankové obřady jsou typické pro naše Moravské Slovácko, přičemž je všeobecně známo, že právě v tomto kraji mají vyhlášenou pověst. Originalita masek, ale i hudebních a tanečních projevů je doprovázejících, je stěží někde a něčím napodobitelná.

V nedělním odpoledni procházel fašankový průvod městem, přičemž se zastavoval u významných destinací, takže se dalo čekat, že jeho příchod k restauraci bude jen otázkou času. Já se v tu dobu vracel z odpolední procházky a těšil na teplo domova. Leč před výše uvedeným podnikem byly mé oči zaujaty dlouhou řadou stolů, pokrytých bílým ubrusem, na kterých jsem zaregistroval spoustu lahůdek. Různých těch jelítek, koláčků, cukrovinek, všelikých řezů původu masitého, ale i vegetariánských dobrůtek, které v daný okamžik nikdo nehlídal.

Už už jsem chtěl některou z uvedených dobrot uchopit a přiložit k ústům, leč v tu chvíli vyšla z restaurace její obsluha s dalším, laskominami bohatě naloženým podnosem. Ruka mně přirozeně poklesla. Ale to už můj sluch zachytil z parku se linoucí zpěv, který mně svými „grády“ připomínal pochod husitů za křižáky směrem k Tachovu se známým chorálem „kdož sú boží bojovníci“.

Tentokrát ale nikdo neutíkal, naopak, zanedlouho se mému zraku a davu mezitím shromážděných diváků zjevily voje maškarních masek a jim spřízněného lidu. Brzy jich bylo před restaurací nespočítaně. A bylo se, věru, v následujících chvílích na co dívat. Z masek jsem dokázal identifikovat šejka ze vzdálených Arabských emirátů, příslušníka Sboru národní bezpečnosti, poněkud vytáhlou nevěstu neurčitého pohlaví, slunéčko sedmitečné, věrohodně vypadajícího černokněžníka, medvěda, kartářku, vodníka a mnoho dalších.

Nerad bych taktéž opomněl více jak realisticky zpodobněného skotského dudáka, již možná rezignujícího na Brexit, stejně jako ortodoxně vyhlížejícího návštěvníka ze země Izraelitů. Působivě vyhlížel i čínský kuli s typickým kuželovitým kloboukem na hlavě, který patrně jen nedopatřením někde opodál odložil rikšu. Je téměř zbytečné konstatování, jaký obdiv budila nádhera slováckých krojů, kterými se to v průvodu jen hemžilo. Největší ale dojem, alespoň na mě, udělali tři mušketýři, z nichž dva byli poněkud subtilnějšího vzezření.

Jestli by tito svými kordy něco zmohli proti přisluhovačům hraběte Rocheforta, o tom by se dalo dost pochybovat. Nebylo možné opomenout i milá vystoupení větších či menších děti, rovněž oděných v nejrozmanitějších a zdařilých převlecích. Všechny přítomné již od počátku oblažovaly melodické tóny příchozích hudebníků a na ně navazující tanečky brodských profesionálů, kteří do svých vystoupení umně vtahovali i některé z přihlížejících, personál restaurace nevyjímaje.

Její vedoucí, pan Julius Kunčar, mezitím začal s podnosem kalíšků ohnivé vody obcházet více jak stovku kolemstojících. Ti se nenechávali dlouho pobízet, v chladnějším počasí jim takový přípitek přišel více jak vhod. Vyvrcholením obřadu bylo šéfem restaurace nabodnutí pořádného kusu slaniny na šavli vedoucího folklorního souboru.

Obdařený svoji zbroj s úsměvem pozvedl a zvolal: „Pohleďte, jak bohatá to hospoda!“ Taneční reje i hudební produkce sklízely úspěch za úspěchem u početného obecenstva, fotoaparáty tedy nemohly zahálet, můj nebyl výjimkou.

Co říct závěrem? Asi následující: Dokud budou ctěny bohaté tradice našeho slováckého lidu, nebude v tomto kraji pražádného důvodu ke smutku a nepohodě.

 

25.07. 2021 12:38:16
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 105563
Týden: 524
Dnes: 37
  přihlásit poslední změna: 01.03. 2017 17:29:28