Drama se šťastným koncem

Bylo to docela dramatické

O čem chci psát?

No, přece o příhodě v autobusu.

Jel jsem z Velkého Ořechova domů, do Brodu. Cesta rychle ubíhala, kochal jsem se výhledy na Chřiby, později na naše krásné, ozeleněné Prakšicko. V autobusu sedělo jen několik lidí, snad tři nebo čtyři, vesměs ženy.

Přijížděli jsme k zastávce u prakšické školy. Seděl jsem v těch chvílích uprostřed autobusu na levé straně.Na pravé o jednu řadu přede mnou pak jedna žena, asi tak středního věku.

Při zastavování vozidla se pohnula, ale nevstala, nýbrž se začala sesouvat na stranu. Vpravdě řečeno, lekl jsem se.

Že by infarkt?

V jejím věku?

Pomalu se dále kladla do strany směrem do uličky. To už jsem věděl, že se něco musí dělat. Vstal jsem a dvěma kroky k ženě přistoupil. Zachytil jsem ji právě včas, hrozilo, že by mohla spadnout na podlahu.

Podepřel jsem její tělo rukama a začal se poohlížet po pomoci v okolí.

Dané situace si už všimla cestující sedící za mnou. Pomohla mně ženu stabilizovat, která vůbec nemluvila, křečovitě se držela jednou rukou sedadla a strnule dívala kupředu.

Autobus mezitím zcela zastavil.

„Pane řidiči, stůjte, cestující se udělalo špatně!“ kdosi zezadu zavolal. U ženy jsme mezitím už stáli asi tři. Rozhodli jsme se ji přemístit na sedadlo naproti dveřím na vystupování, kde bylo více místa.

Nebylo to vůbec jednoduché, vláčet bezvládné tělo je hodně náročné.V tu chvíli mě napadlo, když jsem viděl křečovitě se chovající tělo ženy, že by se mohlo jednat o  takzvaný malý epileptický záchvat.

Zůstávala sice při vědomí, ale bylo jasné, že se nechová zcela normálně. Byla tak nějak „duchem nepřítomná“.nažil jsem se ženu uklidňovat povídáním o všem možném.

Řidič mezitím mobilem volal na záchranku. Paní se naštěstí postupně pomalu rozmluvila, i když velmi obtížně. Naznačila, že trpí výše uvedenou nemocí a že bere prášky.

Také uvedla, že bydlí přímo v Prakšicích, i když je původem ze Slovenska. Pokračovali jsme v jejím uklidňování a čekali, až přijede záchranka.

Stalo se tak asi po deseti minutách. K otevřeným dveřím autobusu přišel mně známý lékař a začal se nás vyptávat na okolnosti případu. Popsali jsme mu předcházející děj.

Ženu jsme pak nadzvedli a s pomocí lékaře jí pomohli vystoupit z vozidla. To se s námi pak znovu rozjelo do Uherského Brodu. Po cestě jsem přemýšlel, zdali jsme se zachovali odpovídajícím způsobem.

Snad ano.