Dlouhověkost

Dlouhověkost http://youtu.be/AxhzocB04R0

Kdo by se nechtěl dožít vysokého věku, tedy dlouhověkosti? Jde o to dožít se tedy věku nad 90 roků.

Je to úctyhodný, velmi úctyhodný věk, ale nese sebou řadu, řekněme si to upřímně, nepříjemností, a to zdravotních, ale i společenských.

Ale někomu se to přece jenom podaří.

V takových rodinách je dlouhověký jedinec neustále opečováván a čas od času mu domů přicházejí, zejména když se dožije sta let, poblahopřát významné osobnosti města, třeba místostarosta s tajemníkem, někdy i novináři.

Takže když se otevřou dveře, vkročí gratulanti i s kyticí dovnitř a zamíří nejspíše ke křesílku, kde oslavenec, ale většinou oslavenkyně sedí. Klín má kvůli teplu zakrytý dekou a na ní má sepnuté stařecké, žilnaté ruce.

Pan místostarosta pozdraví, ukloní se, potřese oslavenkyni rukou, předá ji kytici a pronese krátkou řeč, ve které jí pogratuluje a popřeje ještě dlouhá léta života.

Předá ji i drobný dárek, po kterém ale více pošilhává kolem stojící příbuzenstvo.

No a pak přichází všemi očekávaná otázka.

„A jak jste se, milá paní, tohoto krásného věku dožila, jakou jste měla životosprávu? No co jste jedla, jak jste žila, upřesňuje zvědavě tazatel otázku?"

Všeobecně se očekává odpověď jídelníčku typu jogurtu s nastrouhaným česnekem a šálku zeleného čaje.

Následuje kusá a šokující odpověď stařenky s vysvětlujícími dodatky paní dcery.

„Velice ráda jsem měla, pokud jsme na to ovšem měli, maso, chleba pořádně namazaný sádlem, ještě raději povidlové buchty, ale ty musely být hodně pocukrované.

„A ráno štamprličku slivovice, v posledních letech si dává i doušek whisky," dodává její dcera.

Provinile se usmívá a přispívá ještě několika slovy:                                                                                                             „Babička ještě nedávno si ráno i ráda zakouřila."

V tu chvíli knihy o zdravé životosprávě se stydlivě v sekretářích schovávají jedna za druhou  a páni vysokoškolští profesoři v oboru medicíny by se po těchto odpovědích asi škrabali za uchem

Tady něco nehraje! Že by genetika?.

Stará paní slabým hlasem navíc dodává:                                                                                                                               „To teprve v druhé polovině života, v mládí toho jídla zase tolik nebylo. To víte, byla jsem ze 6 dětí a musela jsem hodně dřít na poli u sedláka.

Zažila jsem i císaře pána, obě války i toho kosmonauta, no jak se jmenoval, tuším, že Gagarin nebo tak nějak."

Následuje přípitek na zdraví a pomalu se všichni loučí.                                                                                                       „Babička si už potřebuje odpočinout," vysvětluje tentokráte vnučka.

Místnost se pomalu vyliďňuje, dlouhověkou ženu převezou dcera s vnučkou do sousedního pokojíčku a zavřou dveře.

„Kéž by se matka ještě žila tři roky, pak by překonala věkem i tu Kořínkovou z Vysočiny. A to by pak byla teprve sláva!", uvažuje dcera.

Holt český člověk byl vždycky soutěžící!

Odcházející celebrity zase venku přemítají:

„Asi to v bude v té genetice, ale kdosi uvnitř uváděl, že se její rodiče nedožili ani padesátky. Tak nevím. Je to všechno nějaké divné."

„Pojďme radši na „panáka" do hospody, pane místostarosto!", navrhuje tajemník.

„Třeba na tom, co říkala ta stará bába, něco bude!

Akorát mě napadá, o čem budou oslavenkyně hovořit ve svých vzpomínkách koncem tohoto století? Asi budou na otázky novinářů odpovídat":

„Já jsem ještě, páni, zažila pád Eurozóny, první stopy člověka na Marsu i toho zpěváka, no toho Gotta, šak víte, toho, co tak hezky zpíval o lásce...

Jaromír Slavíček


16.03. 2024 09:13:07
24.10. 2022 09:28:28
Návštěvy
Celkem: 173142
Týden: 455
Dnes: 77
  přihlásit poslední změna: 03.11. 2012 10:10:53