Dialog virů

Rozhovor virů

„Ahoj „kámo“! Jak se máš?“

„Senzačně, žijeme si v současnosti jak „prasata v žitě,“ odpovídá oslovený, rovněž vir. Mne si přitom bříško, tvořené molekulou nukleové kyseliny. „Podařilo se nám ovládnout celý svět,“ dodává.

„Jak je to možné?“

„No, lidstvo se místy přemnožilo a také evidentně zestárlo. A to je přece šance pro všechny z nás, ne? Před sto lety, po první světové válce, jsme úřadovali, jedna radost. Říkali nám „Španělská chřipka“. Byla to doba hojnosti, pohřební ústavy nestíhaly. Pak ovšem nastala hubená léta, ale nyní, no, co ti mám povídat. Je nás nespočetné množství, rozhodně nestrádáme“.

A jakým způsobem ve své práci postupuješ, jakou máš strategii?“

„Je to snadné, vyčkávám příhodné chvíle jak husa klasu, ostatně jako my všichni. Počkám si, až nějaký „frajer“ přestane nosit roušku a zaútočím.

„A pokud ji má, dostaneš se přes ni?“

„Částečně ano, jenže pak nemohu v podobě kapének s mými kamarády z jeho úst ven. Jak jistě chápeš, když budou nosit roušku všichni lidé, tak „hlady“ pojdeme. V opačném případě je nás všude kolem v prostoru nespočítaně. Vnikáme do buněk lidských těl a v nich se množíme do neuvěřitelného množství. Buňky našim přičiněním hynou, vysoká horečka rozpálí postiženého, mívá potíže s dechem. Ale to nás přece nezajímá, hlavně, že nás bude více a více. Ale proč ti to vykládám, vždyť ty přece určitě postupuješ nastejno!“

„Máš pravdu, počínám si také tak, já ale hlavně cílím na staré lidi. Jejich bílé krvinky, naši nepřátelé, už mají svá nejlepší léta za sebou. Takže staříci a stařenky se nám už tak moc bránit nemohou. Pohleď, pohleď, tam u plotu dva dříve narození si něco vykládají! A oba nemají roušku. Pospěšme si, máme šanci!“

„To není, kolego, špatný nápad, jdeme fofrem!“

„Nemilé je ovšem to, že se obecně starým lidem doporučuje nevycházet z domu. Jim, ale i ostatním věkovým kategoriím pak dodržovat hygienická nařízení, tedy umývat ruce, převařovat roušky, a tak. A hlavně se nesdružovat! Proč nám tak komplikují „život“, ptám se?“

„Čert ví… Já zase před několika dny „nachytal“ skupinku mladíků, jak „čutali“ balon. Také neměli na ústech roušku. Dnes už jeden z nich pokašlává, dobrá věc se podařila“.

„A co děcka?“.

„Ta mají bílé krvinky bohužel akční, u nich nám moc „pšenka nekvete“. Ale u nich se někdy zadaří“.

„A poslyš kolego, myslíš, že nám lidstvo jednou zatne tipec?“

„Asi jo, kamaráde. Vyvíjí proti nám vakcínu, ale to jim ještě nějakou dobu potrvá. Zřídili také jakousi karanténu, prostě nám házejí „klacky pod receptory“, kde se dá… Ale ještě zdaleka nemají vyhráno, antibiotika jsou jim na nic. Pokud lidé budou vytvářet hloučky, budeme mít šancí habaděj. Ale co se zdržujeme planými kecy, tam kdosi venku pokuřuje, šátek na ústech nemá, opět příležitost, kterou nesmíme promrhat“.

„Jdeme!“

25.07. 2021 12:38:16
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 105745
Týden: 398
Dnes: 35
  přihlásit poslední změna: 01.04. 2020 07:19:42