Dění na krmítku

Dění na krmítku

V předvánočním období se může člověk ve volném času věnovat čtení nebo meditacím, ale občas je dobré dát přednost jiným zájmům. Třeba sledování ptáků na krmítku. Do poslední činnosti jsem se pustil. Nasypal jsem trochu ovesných vloček a slunečnicových semínek na krmítko a o vizuální zábavu bylo postaráno.

Stačilo přes okno sledovat tamější dění. A bylo se vskutku na co dívat. Prvními zájemci o potravu se staly, vcelku podle očekávání, sýkorky koňadry. Slétávaly se ke krmítku jedna po druhé. Napřed se bedlivě porozhlédly po svém okolí a pak se daly do díla. Některé se mně jevily jako dost vybíravé. Párkrát si zobly a teprve potom vybraly zobáčkem tu nejmasivnější nažku, aby s ní urychleně odlétly na nejbližší strom. Tam je čekala jejich tradiční práce, odstraňování slupky, tedy oplodí. Příliš času jim toto konání nezabralo.

Bylo velmi zajímavé je pozorovat. Jenom těch klovanců do nažek, že je hlava nebolela. Možná že bolela, ale to se asi nedozvíme. Přemýšlel jsem co chvíli, kolik takových semínek potřebují k naplnění svého volátka. No, při jejich energeticky náročném životu asi hodně. Nažky slunečnic jsou totiž mimořádně bohaté na tuky, takže jsou velmi mezi sýkorami i jinými ptáky oblíbené.

Zejména pro zpěvné ptáky je taková potrava, bohatá na kalorie, velmi důležitá. Na svoji velikost mají sýkorky relativně velký povrch těla, a tudíž velké tepelné ztráty. Ty si musí kompenzovat právě kalorickou potravou. K mému příjemnému překvapení se jednou na krmítku objevila i sojka. Šlo o poměrně velkého ptáka, jen co je pravda.

Její ostražitost ale zase nebyla tak velká, a tak jsem si ji mohl prohlížet delší dobu. Hezké stvoření, bylo na ní co obdivovat. Ta modrá zrcátka na křídlech, načepýřená pírka na hlavě, no pohádka. Ovšem nažky slunečnice asi pro ni nebyly tím nejlepším, přesto si sojka servítky při jejich konzumu nebrala. Takový lůj by byl pro ni větší lahůdkou.

Setrvala u nabízeného energetického zdroje delší dobu. Opeřenci na okolních větvích museli nějakou dobu počkat, až se velký pták nasytí. Princip solidarity s jinými ptáky jí byl evidentně cizí. Pak ještě přilétl na krmiště zvonek. Ten už pro mě zdaleka nebyl tak vizuálně přitažlivý. Drobnější s kuželovitým zobáčkem. Pouze žlutý proužek na jeho letkách byl mu ozdobou.

Bral nažky jednu po druhé do svého silnějšího zobáku a postupně je jím drtil. Zjevně nespěchal. I v jeho přítomnosti museli opět ostatní ptáci, zejména pak sýkorky, vyčkávat. Holt princip hierarchie platí v přírodě stejně jako u člověka. Byl jsem docela rád, že nepřilétávali kosi. Na mé zahradě jich mívám v létě každou chvíli snad tucet.

Bez ostychu opanovávají potravní kolbiště. Nepouštějí ostatní ptáky k nažkám slunečnic. Jejich zahánění je rovněž hodně obtížné, příliš bázliví nejsou. Původně to bývali lesní ptáci, ale v posledních desetiletích se usídlili ve městech. Žádná bobulovina nebývá před nimi jistá. Takže jsem se bez nich ono odpoledne na krmítku docela rád obešel.

Na ostatní jsem se díval s potěšením…

01.12. 2021 19:00:35
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 111837
Týden: 338
Dnes: 36
  přihlásit poslední změna: 01.12. 2017 08:41:14