Den jiný...

Den jiný...

Jarní den, přesto jiný jak ostatní...

Jarní den, takový, jakých je v tomto krásném ročním období mnoho. Slunce již ukazuje svoji sílu a blankytně modrou oblohou zvolna a zamyšleně plynou oblaka.

Pouze slabý vánek rozechvívá drobné listy statných bříz v pozadí budov a sluneční záře se takřka pohádkově rozlévá po bujné okolní vegetaci javorů, lip i jehličnatých stromů.

Daleko od hlučících stadionů, daleko od náměstí plných lidí oslavujících to či ono, na okraji Uherského Brodu, v malebném zákoutí se nachází Domov pro mládež se zdravotním postižením.

A právě v den 20. výročí od otevření tohoto ústavu, se v jeho prostorách uskutečnila slavnost, která svým průběhem nemohla nechat chladným žádného z přítomných návštěvníků.

Již od ranních hodin probíhala v těchto místech poutavá kulturní vystoupení nevelkých souborů základních škol, dětských domovů i mládežnických hudebních skupin.

Řeknete si, to je přece běžný kolorit obdobných slavností, kterých je v průběhu roku v našem kraji bezpočet. Avšak mýlíte se!

V parčíku před ústavem se shromáždily tento den téměř dvě stovky účastníků slavnosti, jednak postižené mládeže, jejich opatrovatelů, příbuzných postižených a vůbec všech těch, kterým není osud zdravotně handicapovaných lhostejný.

Jistě, tito osudem postižení jedinci mají problémy s pohybovou souhrou a do tváří je jim nezřídka vetkán nelehký běh života, takže jsou svým vzhledem i chováním poněkud jiní jako ostatní, ale přesto z nich vyzařuje zvláštní síla, kterou často my ostatní postrádáme ve svých nitrech.

Jejich upřímnost k lidem je tak průzračná, že nás nutí k zamyšlení, jestli spíše my nežli oni,  něco nedlužíme tomuto světu. Ti „jiní" jsou neobyčejně vstřícní, mají srdce na dlani, jsou ochotní, byť žijí ve svém světě, tolik a tolik odlišném od světa našeho.

Mají jiné pořadí životních hodnot, před materiálními statky upřednostňují vztah k těm které mají rádi, ke kterým přilnuli a do jejichž péče byli svěřeni.

Pozorují své okolí svýma očima a vnímají jej způsobem, který nám zřejmě zůstane navždy utajen.

I na této slavnosti velká část  z nich citlivě vnímala probíhající dění, dokázala ocenit vystoupení svých kamarádů a navíc všechny přítomné upoutat řadou svých kulturních vystoupení, po kterých jim odměnou zazníval potlesk nad jiné působivý.

Zajisté, ne vždy jejich tanečky a písničky splňovaly nejnáročnější kritéria uměleckých projevů, ale o to byla jejich představení divákům milejší a citově bližší.

Dojemně působily na přítomné i drobné vystavené upomínkové předměty, které ti mladí pracně vytvářeli pod vedením svých pečovatelů při své pobytu v ústavním zařízení.

V odpoledních hodinách se rozvinula i neformální taneční zábava, do které se zapojovala nejenom ona postižená mládež, ale i jejich opatrovatelé a v nejednom případě i příbuzní. V těchto chvílích mezi přihlížejícími nebyla nouze o dojetí a snad i o slzičky v oku..

Právě u posledně jmenovaných bylo zřejmé, s jakým pohnutím či naopak radostí sledují probíhající akce a jsou rádi, že mohou být nejenom přítomni dnešní slavnosti, ale že jsou součástí společenstva lidí, kteří oplývají příkladnou láskou ke svým bližním, jakkoliv osudově postiženým.

Pokud se člověk v kteroukoliv tu denní dobu podíval k obloze, viděl zářící slunce a znovu nevelká, pozvolna po nebi plující oblaka.

Ta se však s porozuměním toho, co se odehrávalo pod nimi, časem rozestupovala stále více a více v úctě před slunečními paprsky, které v ty nevšední hodiny vstoupily do srdcí nás všech!

Mgr. Jaromír Slavíček

09.10. 2021 18:38:36
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 109486
Týden: 363
Dnes: 6
  přihlásit poslední změna: 27.08. 2011 11:28:01