Den otevřených dveří
Sotva jsem v pátek ráno vyšel do města, už do mého sluchového ústrojí doléhala mezi jinými z městského rozhlasu pozvánka na Den otevřených dveří na Středním odborném učilišti v Uherském Brodě. Nemám to k uvedené škole daleko, a tak jsem neváhal a vyrazil k ní. Jednak jsem chtěl posoudit její odbornou úroveň, jednak chtěl projít místy, kde můj otec kdysi dávno učitelsky působil.
Vešel jsem do hlavní budovy a podle očekávání vzápětí zahlédl uvítací trio učňů, kteří mě bez prodlení svěřili do péče paní magistry Dudové, jinak výchovné poradkyně. Ta mě vyzvala k návštěvě první učebny, ve které mě informovala o celkovém zaměření školy, která stejně jako jiné tohoto typu, se potýká s relativním nedostatkem uchazečů.
Jak je všeobecně známo a v tisku často uváděno, v dnešní době je až přespříliš škol, které nabízejí ke studiu humanitně orientované obory. Což o to, vždy budeme potřebovat lékaře, učitele, umělce, ale naše společnost potřebuje i ty, kteří umí sílu myšlenek umem svých rukou přetransformovat v hmotné statky.
A to právě dokáže svým výchovně vzdělanostním profilem Střední odborné učiliště Uherský Brod, které má v náplni výuky pestrou nabídku učebních i studijních oborů na základě požadavků současného trhu práce. Dá se tedy konstatovat, že tato škola tímto zaměřením naplňuje požadavky regionálních firem po pracovní síle ve sféře stavebnictví, zemědělství, autoopravárenství i potravinářství. Některé obory jsou dokonce i na Moravě jedinečné – např. obor Zahradník (Krajinář) či obor Podlahářství.
Musel jsem si ale výše uvedená fakta ověřit, a tak jsem se chodbami vydal se svou průvodkyní na průzkum učiliště. Interiér učeben svým vzhledem lahodil mému oku, navíc jsem ho shledal vybavený potřebnou videotechnikou, konkrétně dataprojektory. Záhy po jeho prohlídce jsem byl nasměrován k návštěvě prostor s počítači. Díky tomu, že výuka v pátek k polednímu probíhala v běžném denním režimu, přítomný programátor mě seznámil s tím, co všechno učňovský dorost na počítačích umí.
Abych pravdu řekl, mám co dohánět, neboť na rozdíl od přítomných klikačů myší mě počítačový program Exel dosud doma neoslovil. O kousek dál moji maličkost přivítala jazyková učebna. Netvrdím, že byla mládím přeplněna, ale bezesporu zde přítomní si jistě byli vědomi, že bez jazykové vzdělanosti se současný svět neobejde.
Vůně mouky, povidel a dalších ingrediencí mě přilákala do místnosti výuky pekárenství. Chybělo jen málo, a už už jsem sahal po ještě teplých, v regálu uložených koláčcích, které mně svým utvářením připomínaly koláčky vlčnovské. V učebně, věnující se výuce krajinářství, se zrovna promítaly obrázky okrasných rostlin, takže i půvabu našich zahrad se na této škole věnuje patřičná pozornost.
Pak jsme již zamířili do prostor plných vůně maziv, olejů a nezbytného kovu. Ocitli jsme totiž v místech opravárenské zemědělské techniky, o něco později i v dílnách zámečnických, svářeckých, opět plně vybavených potřebnou technikou. V zámečnické dílně mě překvapila mezi chlapci z 1. ročníku u ponku stojící dívčina, už na pohled dovedně pracující s pilníkem. „Je podle názoru mistra velmi šikovná,“ podotkla paní výchovná poradkyně.
Moderní diagnostické přístroje na mě nejvíce zapůsobily v autodílně, těch úctu vzbuzujících, sofistikovaných přístrojů jsem tam spatřil hned několik. Moje, poněkud dříve narozená Felície by si tam hověla jako v bavlnce. O pár minut později jsem navštívil i nepříliš vzdálený internát s všestranným poskytováním služeb pro učně a to jak kulturních, tak i sportovních.
Hned vedle něj se nacházela budova, ve které probíhá výuka tesařů, zedníků, podlahářů, klempířů a malířů. V jedněch místnostech, plných pečlivě poskládaného dřeva, byly k vidění pásové pily, v jiných zase protahovačky, ohýbačky, mezi zednickým nářadím nechyběly ani náročnou obsluhu vyžadující nivelační přístroje. Nejdéle jsem se zdržel v malířské dílně.
Na jejich stěnách jsem uviděl namalovaná téměř umělecká díla, za které by se nemusel stydět leckterý výtvarník. Ve všech místech, které jsem ten den navštívil by asi J. Baťa řekl: „Zde všude je zlaté dno moderních řemesel a živností. K tomu zlatu však je třeba se namáhavě prokopat. V moderním řemesle se musí spojit věda, umění a rukodílná zručnost.
Takové řemeslo si žádá člověka vysoce všestranného, jehož ruce jsou právě tak vycvičeny, jak vycvičená je jeho hlava. Takovým řemeslníkem se člověk nestane za rok. A nestane se jím bez důkladné práce na svém vlastním vzdělání“. A já v tomto duchu si tedy dovoluji popřát navštívené, perfektně vybavené škole více a více zájemců o studium a jejich vytrvání v budoucí, pro společnost nesporně tak potřebné práci.