Cesta vlakem

Cesta vlakem

Nevím jak pro koho, ale pro mě je cesta vlakem vždy docela pěkným zážitkem.

Mám zřejmě železnici v genech, můj dědeček byl strojvůdce, což prý byla před válkou jakási železniční šlechta.

Nechci následujícími řádky naši dráhu velebit, ale ani ne příliš kritizovat. Je to tak půl na půl.

Když vlak rytmem pražců uhání krajinou, je na co se dívat a hodnotit, pochopitelně pokud se nečeká na stanicích neúměrně dlouho, jako třeba nedávno ráno v Bojkovicích cestou do Bylnice.

Ale zpět k vlakům. Člověk si u nich může vybrat, jestli si bude prohlížet malebnou krajinu, anebo raději sledovat lidičky hemžící se na nástupišti, případně pozorovat své spolucestující  a železniční personál.

Zpravidla jeho oči sledují vše výše uvedené.

Kupé pro cestující mě nějak zvlášť nezajímají, ne že by byla všechna stejná, to ne, ale jejich výbava se navzájem až tak moc neliší.

Sedadla, někdy již docela pohledná, opěrky na ruce, věšáčky na oděv, síťky na zavazadla, nad dveřmi záchranná brzda, a různě průhledná okna, někdy i s roletami.

Zajímavější pro zaujetí zrakem jsou cestující, mladí a dříve narození muži, stejně tak ženy s neklidnými dětmi.

Skoro z každé své jízdy vlakem mám nějaký zážitek, větší nebo menší.

Pokud se člověk chce něco dozvědět o dějích v našich domácnostech, kraji nebo světě, stačí jenom naslouchat.

Vím, že se to nemá, ale to si má člověk vložit zátky do uší?

Postupně se tak dozvídám, kdo se kde rozvedl, jak se dělají povidlové koláče, proč jsme včera hráli hokej tak nemožně, a co vlastně ti Arabové na Ramadanu mají.

Informacím z éteru naslouchají muži i ženy, ženy ale rafinovaněji.

Při čtení časopisů mají nastražené uši jak teleskopy, tato vlastnost je ženám vrozená, neboť jak známo, dokáží vnímat několik událostí současně..

Co se týče konkrétních a poměrně čerstvých zážitků, mohu nyní posloužit:

Nedávno jsem se vracel do Uherského Brodu, tedy svého bydliště, a v sousedním kupé, zády ke mně, hovořil muž snad půl hodiny do mobilu. Chraplavý hrubý hlas, připomínající hlas Wericha, burácivý občasný smích, časté nevybíravé nadávky.

Říkal jsem si pro sebe, „pane Bože, chlap a mluví tak dlouho. A hlasitě na celý vagon, to snad není možné."

Taková nevychovanost!  Kolik toho asi ročně protelefonuje?.

Při vystupování z vlaku jsem schválně šel kolem toho neomalence a překvapením jsem málem vyjekl.

Ona to byla docela pohledná mladá žena!!!

Jindy jsem zase jel vlakem s brodskými turisty. Přišla za námi průvodčí.

Říkáte si, to je přece její povinnost. Jistě, ale ta průvodčí byla trochu zvláštní. Při těle, ale plnoštíhlá nebyla.Tak vypracované tělo jsem ještě neviděl, prostě byl to svalnatý valibuk.

Chováním jako kdyby z oka vypadla Heleně Růžičkové.

Jedna z cestujících neměla v pořádku jízdenku. Začalo složité vyjednávání mezi provinilou cestující a průvodčí.

Být na místě vinice, tak rychle zaplatím rozdíl v ceně jízdenky, mohlo by jít totiž o život nedbalé cestující, pokud by měla nějaké větší námitky proti průvodčí.

My ostatní jsme se zatím marně snažili zatáhnou roletu na okně proti slunci. Dva z nás na ní doslova viseli a ne a ne s roletou pohnout. Průvodčí se na nás opovržlivě podívala, přistoupila blíže, a jediným trhnutím byla roleta dole.

Za přítomnosti takové rázné průvodčí i mladíci, ráno po bujaré noci společensky unavení, by byli rádi, když by zavčas opustili vlak

Stejně všechny průvodčí ale obdivuji, to jak udrží rovnováhu v jedoucím vlaku při užívání svého příručního computeru, a jak dokáží jednat i s nevlídnými cestujícími.

Myslím, že pokud  by takto vypadali a jednali všichni naši průvodčí, nebylo by železniční policie třeba..

Takže, proč si pouštět televizi nebo radiopřijímač, vždyť obojí máme ve vlaku k dispozici, že ano?

Jaromír Slavíček