Černá hora

Návrší nad městem....

Rozhlížím se po široširém obzoru, nade mnou zvolna plují bílé obláčky se svými poselstvími kamsi v dál. Pohled, jenž se mně touto výšinou naskýtá, se dá jen velmi těžce popsat, musí být prožíván sebou samým beze slov a se zatajeným dechem...            V blankytném východu slunce vidím se tyčit impozantní skály vápencových bradel Vršatce, na západě se zase klenou Buchlovské kopce se známým hradem, severním obzorem pak tuším zalesněný vrchol Komonce a na jihu, jen zdánlivě kousek, kousíček odtud, se tyčí majestátná a hrdá Javořina s tajemným a hlubokým pralesem na svém úbočí.

V tomto malebném kraji se jak perly rozhozené v kraji třpytí jednotlivé vísky a městyse propojené cestami osudů...

Jen nedaleko odtud se kdysi prý utkala vojska českého a uherského krále na tak zvaném Luckém poli, tudy asi v jiném pak věku běhu utíkal v převlečení uherský král Matyáš před vojsky Jiříka z Poděbrad směrem ke Královu, kde podle pověsti byl pak ve spěchu zakopán poklad jeho družiny.

Dnes se romantickým místy poklidně line potůček Okluky,  tiše se vine mezi úrodnými poli, oddělenými krátkými remízky s hrdě vztyčenými topoly.

V nedaleké nivě se rozprostírá výstavná obec Nivnice, snad rodiště učitele národů J.Á.Komenského, a nad ní pak ve svahu se skví nevelká Korytná, pokojně shlížející do sluncem zalitého líbezného kraje.

Doslova na dosah rukou je nablízku i Vlčnov,  celé republice známý svými folklorními slavnostmi s překrásnými kroji v průvodu mladičkého"krále".

Kolik potu a úsilí museli lidé v této krajině vynaložit, aby právě ona byla tou, která dnes oblažuje naše zraky.

V dáli jak korálky na niti se vinou další vesnice směrem k Luhačovicím, světoznámým lázním s množstvím léčivých minerálních pramenů.

Nelze rovněž opomenout i vísky mířící k Bojkovicím, kterým vévodí dřívější zámecké sídlo Serenyů na Novém Světlově.

Procházku mého zraku končí město pode mnou, město Komenského, město jehož historie sama o sobě vypovídá o dějích, které se zde v pohnutých minulých staletích odehrávaly. Jeho klid a mír chránily mohutné hradební zdi, které dodnes dýchají chrabrostí a odhodlaností svých obránců. Navětralé balvany snad ještě větší silou vzpomínek upomínají na vichry událostí válečných, jež až příliš často vanuly údolím Olšavy.

Dnes však město kypí ruchem obchodů, míjejícími se postavami chodců a čilým automobilovým provozem.

Náměstím dominují sakrální stavby Farního kostela a kostela Dominikánů s nádhernými freskami v interiérech, městská radnice se starobylým schodištěm a klenutými vnitřními prostorami.

Stará výstavba města se snoubí s novou, často architektonicky velmi náročnou. Město bylo a je, podle svého souznění se jménem Komenského, obdařeno mnoha ústavy vzdělanosti, z nichž je třeba uvést např. Gymnázium J.Á. Komenského s uloženou plstí z hrobu velikána učitelstva v holandském Naardenu, řadu základních škol, středních učilišť apod.

Je moudré se procházet uličkami starého města, dýchat atmosféru minula i současna a obdivovat stavitelský um občanů tohoto krásného místa pod Bílými Karpaty.

A pak třeba si sednout do stinných míst Tyršových sadů a nechat provívat své myšlenky korunami mnohdy staletých stromů a hledat klid duše v nejistých dobách dnešního rozbouřeného světa. A mezi listovím stromů znovu patřit na obloze bílé obláčky plující svými poselstvími kamsi v dál...