Bylo se na co dívat

Výstava hub v Nivnici

Tak jako v každém roce, tak i letos se úvodem podzimu, v předvečer svátku sv. Václava, uskutečnila výstava hub v Besedním domu v Nivnici. Už po příchodu do jeho předsálí bylo zřejmé, že se bude na co dívat, co obdivovat.

Symbolicky náš zrak vítaly na stolku ležící atlasy hub a do našeho chřípí se loudila vůně avizovaného guláše z hub.

To však byla jenom předehra následně spatřeného. Na parketu sálu byly rozestaveny stoly do podoby rovnostranného čtverce. V jeho středu trůnily čtyři smrčky, mezi kterými si hověly dovedné makety hub.

Vše bylo obklopeno vkusně upraveným prostorem s panely, na kterých se mohli zájemci pokochat obrázky nejznámějších hub.

To podstatné bylo ale k vidění na stolech. Ty se obrazně řečeno doslova prohýbaly pod náporem více jak stovky vzorků druhů hub, převážně sbíraných v Bílých Karpatech.

Ranní rozhlasové zprávy hovořily jen o průměrné úrodě hub, a to zejména v západních Čechách a na Českomoravské vrchovině. Patrně hlasatel zapomněl na naše slovácké kotáry.

Vzorky hub byly vloženy do misek s podložním papírem, zbarveným podle toho, jestli se jednalo o houby jedlé, nejedlé, nebo jedovaté. Všechny plodnice byly vzorně popsané jak českými tak latinskými názvy.

Kromě známých druhů byly k nahlédnutí i takové, které běžně v naší přírodě nenacházíme. Člověka ale nejdříve zaujaly ty, které tradičně sbíráme ke konzumu. Nebylo tak možné si nevšimnout nápadně velkého zástupce hřibu smrkového i borového.

O málo později náš pohled utkvěl na drobnějších kozácích, klouzcích a dalších jedlých a oblíbených houbách.

Posléze jsme mohli obdivovat téměř „rodinná“seskupení holubinek, ryzců a pečárek, někoho možná zaujaly i houby chorošovité.

Ty se v poslední době dostávají do popředí zájmu, některé z nich jsou totiž využívané lidovými léčiteli, za příklad lze uvést outkovku pestrou, ohňovce obecného, lesklokorku lesklou a další.

Na černém podložním papíru, označujícím houby jedovaté, pochopitelně nemohli chybět zástupci hub jedovatých, nejvíce pak obávané muchomůrky zelené.

Jejich, na talíři nevinně vyhlížející hromádka by stačila ke smrtelné otravě mnoha a mnoha rodin. Mezi vystavovanými houbami se nacházely i mykologické kuriozity, jako např. hřib medotrpký, velmi vzácný hřib růžovník nebo muchomůrka šupinatá.

Podél stolů se při jejich obchůzce vytvářely skupinky návštěvníků, ve kterých si jejich členové vyměňovali postřehy na ten který druh houby. Kdo potřeboval vědět více, obrátil se s dotazy na přítomné mykology.

Ti byli ochotni určit i houby přinesené. Vůně guláše však byla neodbytná a tak se mnozí z nás opět vraceli do předsálí, respektive k jeho pultu, kde se podával houbový guláš par exellence.

Na jazyku se jeho sousta doslova rozplývala, takže člověk přemýšlel ještě o přídavku, nebo dal přednost neméně chutné topince s houbami. No dobrota převeliká, co mám povídat.

Čili, závěrem řečeno, výstava byla velmi zdařilá díky přepečlivým nivnickým organizátorům, hlavně pak mykologům.

Ti nasadili předkládanými vzorky hub vysokou úrovňovou „laťku“, i když i výstava hub na Salaši, pořádaná ve stejné době, měla očím příchozích jistě bohatě co nabídnout.

Tak to má být. Bělokarpatští houbaři i houbaři z Chřibů mohou být hrdi na své sběratelské umění a především ochotu vizuálně se podělit s našimi občany o dary naší krásné přírody.

Jaromír Slavíček