Burčákový turnaj

Burčákový turnaj v Drslavicích.

Letošní na překvapení nadmíru bohatá tenisová sezona nám pomalu končí.

Máme již za sebou z Grand Slamu Australian Open, Rolland Garros v Paříži, tradiční Wimbledon i US Open.

Posledním významným kláním vynikajících tenistů už tak jenom zůstal „Burčákový" turnaj čtyrher v Drslavicích za účasti 16 párů soutěžících, konaný v malebném tenisovém areálu v údolní nivě řeky Olšavy.

Do tohoto okouzlujícího místa se každým rokem v polovině září sjíždějí tenisoví matadoři  ze všech koutů této části slováckého kraje, a to nejenom s touhou po celkovém vítězství, ale řekněme si to upřímně, i s neskrývaným zájmem svlažit své rty známou slováckou opojnou tekutinou.

Jsou to všechno sportovci neurčitého, ale přece jenom vyššího věku, postavou spíše vyšší, někteří hubení, ale jiní zase svými drahými polovičkami slušně vykrmení.

Jde prostě o ty z nás, kteří se ani v této podmanivé roční době nedokáží vzdát své celoživotní lásky k bílému sportu a se železnou pravidelností se proto zákonitě objevují na dvorcích místního tenisového klubu.

Bílé tradiční oblečení tenistů je jak víme už dávno minulostí, a tak dnes vidíme na tělech těchto tenisových bohatýrů trenýrky rozmanitých barev a o něco později i zcela propocená trička, zpravidla ve velikosti XL.

Oživením turnaje byla i účast jediné ženy, a to jak po stránce vzhledové, tak nesporně i výkonnostní.

Ale vraťme se k probíhajícímu tamějšímu dění!

Již letmý pohled do letošního turnajového pavouka zájemcům o tento sport napověděl, že nastávající boje budou jako vždy velmi urputné a žádná soutěžní dvojice nedá podle očekávání té naproti stojící nic zadarmo, natož za peníze.

A skutečně, již od časného drslavického sobotního rána byly slyšet ze zdejších antukových dvorců tvrdé údery, přičemž míče, pohybující se nad sítí v různých výškách a směrech, přiváděly svým letem k zoufalství obě protilehlé bojující strany.

Zvláštní nebezpečí pak hrozilo hráčům, pokud  se oba debloví partneři sešli v jednu a tutéž chvíli u sítě.

Někteří hráči si rovněž čas od času takřka dětinsky stěžovali, že jim ve hře brání mezi sloupky napnutá tenisová síť, jako kdyby nevěděli, že "překážky jsou na to, aby se překonávaly!"

„Tak o co de?", ptejme se!

Pravda, v technice hráčů se pochopitelně daly najít určité rezervy, problémy byly například s koordinací jejich pohybu, ale tyto malicherné nedostatky byly neustále kompenzovány obdivuhodným herním nasazením všech zúčastněných hráčů..

Míče byly na protější stranu dvorce odehrávány povětšinou výpletem rakety, jen příležitostně i tenisovými rámy, přičemž jejich obtížně předvídatelná dráha byla všemi přítomnými pozorně sledována, a to až do jejich konečného pádu.

Ve Wimbledonu mají pro kontrolu dopadu míče pouze jedno takzvané „Jestřábí oko," zde ho měli všichni, včetně některých diváků, kteří se spolu s hráči v případě potřeby vyjadřovali k míčem zasaženému místu.

Diskuze u sporných balonů byly však očekávaně korektní, jen vzácně padala na adresu vlastní i soupeřů hrubší slova, ale to tak nějak k dnešnímu vrcholovému sportu prostě patří.

Hráči byli motivováni k co nejlepšímu výkonu hned dvojmo, jednak byla jejich herní agresivita umocňována sem tam douškem zkvašeného moku, jednak z diváckého hlediště hlasitými a neocenitelnými radami diváků ve smyslu:

„Hrajte jim to pod nohy, tam toho moc neumíja!"

Přes všechno výše citované, přes citelnou neúčast Berdycha a Štěpánka, kteří momentálně hrají daviscupové utkání s Argentinou, nikdo ani v nejmenším nepochyboval o tom, že turnaj měl mimořádně vysokou sportovní úroveň.

Svědčí o tom mimo jiné i to, že z oken kolem pravidelně projíždějícího železničního expresu Kunovice  - Uherských Brod si mohli z něj vyklánějící se cestující doslova hlavu obdivem vykroutit při pohledu na probíhající tenisové dění.

Vítězové jednotlivých utkání po jejich skončení doslova utápěli svůj zrak v slzách radosti, neboť mnohé jejich oko se zakalilo těmito i jinými okolnostmi, kdežto poražená dvojice se většinou jen zmohla na výroky:

„Šak příští rok si to rozdáme znovu a pak uvidíte, vy šašci!"

Pak už ale všichni odehraní svorně odešli do nedalekých sprch smýt ze sebe pot a antuku vodou, která mírně zaváněla po „prdlavce," tedy sirovodíkem ze zdrojové blízké studny.

Nelze však než ocenit úsilí všech zúčastněných borců, přičemž mnozí z nich viditelně hráli s velkým sebezapřením, neboť měli ovázaná kolena i lokty, po skončení napínavé hry pak někteří i hlavu.

Podle předpokladu se však jen ti nejlepší probili turnajovým pavoukem až ke konečnému triumfu, po kterém mohli pozvednout s nádechem hrdosti dárkový koš nad hlavu, a to za bouřlivého aplausu a snad i oprávněné závisti kolemstojících.

Při neúčasti světových jedniček bratrů Bryanových a již zmíněných našich reprezentantů se stali vítězi turnaje domácí hráči Stanislav.Zálešák a Dušan Švestka, kteří po celou dobu turnaje udivovali své okolí pestrou hrou, a to jak od základní čáry, tak i od sítě.

Bohužel pro pracovní zaneprázdnění nemohli letos vítězům při závěrečném ceremoniálu pogratulovat královna Alžběta se svým manželem Philipem, dokonce ani princ Charles, protože ten zase v danou dobu zvažoval opětovnou návštěvu biologické čistírny vod v Hostětíně.

A tak alespoň starosta Drslavic, rovněž aktivní účastník turnaje a neprozřetelně v něm předčasně vyřazený, mohl se svojí ochrankou po skončení klání potřást vítězným borcům rukou a popřát jim šťastnou cestu domů, kterou k večeru obstaraly manželky a přítelkyně hráčů..

Ne vždy se však tito dočkali doma vděku, neboť slyšet u večeře manželčin výrok:

„Kdybys šel ráno místo takovéj hry raděj s děckama kopať na pole erteple," nadějného hráče rozhodně nepotěší.

Ale i tak se jistě shodneme všichni v názoru, že sport je důležitou a nezbytnou součástí našeho pokročilého života.

Je třeba ho podporovat ve všech jeho formách a dávat jím tak příklad nastupující mladé generaci.

Jaromír Slavíček

08.09. 2021 10:21:39
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 107981
Týden: 405
Dnes: 27
  přihlásit poslední změna: 17.09. 2012 11:15:49