Broďané

Brodští měšťané

Kdo jsou vlastně ti človíčkové, kteří den co ten oživují svou přítomností ulice, náměstí, úřady, školy a třeba i parky v Uherském Brodě?

S jakými pocity prožívají, nyní již používám oslovení brodští měšťané, dění ve svém městě od brzkých ranních hodin až  po dobu dlouho po západu slunce.

Jsou jejich tváře po uvedený čas povětšinou obdařeny úsměvy, anebo jsou spíše jejich pohledy provázeny na čelech chmurami?

„Jaké asi mají životní cíle, po čem touží, na co se ze dne na den těší," to se člověk může jenom domýšlet.

Na tyto otázky totiž nikdy nebude dána zcela vyčerpávající odpověď, respektive taková, se kterou by byli tázající na výsost spokojeni.

Vždyť každý z nás je jiný, co jednoho člověka těší, druhého může ponechávat docela netečným.

Jinak totiž prožívají běh života mladí lidé, školní docházkou povinní, jinak ti, co od rána do pozdních odpoledních hodin usilovně vydělávají na svůj každodenní chléb, a zase jinak ti, co se již odebrali po dlouhých letech svého pracovního úsilí na zasloužený odpočinek.

Když se člověk na chvilku pozastaví uprostřed Masarykova náměstí a porozhlédne do všech stran městského rynku, nemůže si nevšimnout toho hemžení lidu všelikého, který se s větším či menším úsilím ubírá svou cestou za naplněním svých každodenních představ a tužeb.

Tu vidíme zrychleným krokem vycházejícího úředníka z banky či radnice v nažehleném obleku a s nezbytnou taškou v podpaží, tu zase kousek dál trhovec zvolna popochází  podél svého prodejního pultu, připraven kdykoliv vyhovět přání zboží si prohlížejícího zákazníka.

Z mnoha obchodů co chvíli někdo vychází a nikoho ani nepřekvapí, že zejména příslušnice něžného pohlaví mají ruce obtíženy plnými nákupními taškami, což jim však vůbec nebrání v tom, aby chviličku nepostály se známými a neprohodily s nimi několik vět o vzájemných radostech, ale i strastech.

Městským korsem v horní části náměstí pak můžeme sledovat rozvážně kráčející mladé maminky, tlačící kočárky se svými ratolestmi, přičemž jim to ale nedá a alespoň očima bloudí po přilehlých lákavých výlohách..

Mezitím na nedalekém schodišti ke spořitelně trpělivě a s přešlapováním vyčkávají na schůdcích ve frontičce lidé až se uvolní místo u bankomatu.

Jen pomalu, pomaloučku se náměstím šourají starší občané, nezřídka už i s oporou hole, nejednou rádi zastavují své kroky u nabídky okrasných rostlin, u kterých posuzují nejenom jejich vzhled, ale i přiloženou nápadnou cenovku.

V kontrastu s nimi se kolem nás občas „prošmikne" neposedná mládež, u které člověk neví, kdy svou zrychlenou chůzí změní směr a nečekaně tím překříží cestu dospělým.

V dopoledních hodinách tato věková skupina naštěstí  přebývá ve školách, kde se stovky učitelů den co den  pokoušejí o relativně nemožné – naučit a současně i vychovat.

Nezbývá nám než držet následovníkům Komenského v tomto nikdy nekončícím a nevděčném úsilí palce!

Buďme nakonec rádi, že do určité míry mládí vybije svoji „agresivitu" v odpoledních hodinách na školních hřištích, oblíbeném Lapači, či alespoň dováděním na jízdních kolech.

Více klidu v rušném chodu města je snad jenom před farním kostelem, kde ránem starší žena pečlivě zametá listí, napadané v předcházejícím dni z korun masivních košatých lip, aby pak svým uctivým poodstoupením umožnila průchod několika seniorům vcházejícím do chrámu.

V jiných místech našeho sídla není  však o hluk nouze, odevšad jsou slyšet projíždějící auta, chodec tedy musí mít na silničních přechodech, jak se často říká, oči ve střehu, aby pak případně nedošlo jeho i řidičovou nepozorností k fatálním následkům.

Obdobný ruch panuje i v přilehlých ulicích, lišících se od centra snad jen spektrem rozmanitých obchodů a obchůdků.

Vejde-li člověk do jejich prostor, nabídne se mu tradiční pohled na řadu nakupujících s následnou směnou peněz a zboží.

K obrazu města neodbytně patří i kavárničky, přednostně se sedícími ženami, které zde popíjejí v družném vzájemném hovoru své každodenní cappuccino, přičemž pohledem „rentgenují" kolem procházející.

Nelze v našem městě opomenout i místa s typickým koloritem, třeba nádražní budovu s postávajícími adepty na cestování, případně si v sedě krátící čas prolistováváním novin a časopisů.

Můžeme se také jenom domýšlet, co se jenom děje v průběhu dne v nespočetných kancelářích, nejspíše tam zaměstnanci s očima na stopkách upřeně hledí do monitorů svých počítačů, sklánějí se nad hromadami papírů a sem tam si odskočí s úsměvem na „šluk" před svoje pracoviště.

A opět trochu jinou atmosféru mají zdravotnická zařízení. Tam je pochopitelně o úsměvy v čekárnách větší nouze, holt zdraví je zdraví. Kdo ale u lékaře dobře pochodil, tak ze dveří ordinace vychází očividně přívětivěji naladěn.

V nevelkých trafikách s celodenním provozem a velkou nabídkou tiskovin člověk rád prohodí několik vět s prodávajícím a vsune vyžadované noviny, někdy žel i cigarety s varovnými nápisy, do své tašky.

Zato restaurace ožívají až k polednímu, jejich vůně je ale nezaměnitelná. Voní tu svíčková, ale i guláše, nejenom citlivý nos si v těchto místech určitě přijde na své.

Bylo by velkou chybou opomenout sta a sta našich občanů, kteří s lopatou nebo zednickou lžící v ruce dotvářejí  v průběhu dne celkový obraz našeho města.

Stejně tak je třeba složit hold všem těm, co se ve firmách a závodech přičiňují o to, aby činorodou prací bijící srdce našeho královského města neutichalo.

A co říci k parkům, rozhazují tam podle tradičního povědomí důchodci drobty holubům?

Není to tak jednoznačné, spíše jsou tam k vidění opět maminky, kolébající kočárky, pak k sobě se tulící mladé roztoužené párky, případně tam člověk spatří odpočívající starší osoby, které si na lavičkách s úlevou odložily své těžké nákupní tašky.

Sem tam ještě člověk potká ve městě popocházející dvojici strážníků, orlím zrakem dohlížející na klid a  pořádek ve městě.

Takže konstatujme, že i když vstupujeme do některých míst opakovaně, vždy přicházíme do prostředí s trochu jinou atmosférou, takže nelze dvakrát vstoupit do jedné a téže řeky dění.

Do našich duší se tedy za těchto okolností vtírá otázka :

„Mají vůbec výše uvedené lidičky něco společného?"
Odpověď je kupodivu velice jednoduchá a našim srdcím docela milá..

Vždyť společné je jim přece to, že jsou to všichni... broďané!

Jaromír Slavíček

16.03. 2024 09:13:07
24.10. 2022 09:28:28
Návštěvy
Celkem: 173108
Týden: 421
Dnes: 43
  přihlásit poslední změna: 12.06. 2015 07:39:41