Bože, ta podoba!

Bože, ta podoba!

Je neobyčejně zajímavé  pozorovat v těchto zimních měsících, občas sněhovým popraškem obdařených, dění na ptačím krmítku. Nejde jenom o to, mít dobrý pocit z toho, že člověk krmením pomáhá opeřencům ve svízelných zimních podmínkách udržet jejich životní standart, ale zároveň je velmi poutavé a poučné sledovat i chování ptáčků.

Stačí tedy zrána dát do ptačího krmítka několik hrstí u ptáků oblíbených slunečnicových semen a záhy se nám naskytne pohled, který mnohdy předčí to, co nám nabízejí četné televizní programy.

V největším množství, alespoň co se týče mého krmítka, přilétají do něho sýkory- koňadry. Považuji je po stránce společenské, samozřejmě v rámci ptačího společenstva, za způsobně vystupující, v podstatě dobře vychované.

Zprvu na okolních větvích obhlížejí situaci, zda-li jim nehrozí v blízkosti nějaké nebezpečí, pak slétnou do krmítka a hledají nejobjemnější nažku.

Na místě se dlouho nezdržují, po uchopení sousta odlétají na nejbližší strom a snaží se štíhlým zobáčkem probít k olejnatému semenu.

Chvíli to trvá než odstraní oplodí, ale pak se už pustí s chutí do výživného jádra.

S chutí to ale nebude u ptáků nikterak valné. Žádný vědec svým výzkumem k věrohodným výsledkům zatím nedošel. Ale držím jim v tomto ohledu palce!

Po vyzobání plodu si ptáci už jenom o větev otřou zobáček a letí za další porcí.

Úplný klid na krmítku ovšem není, i mezi sýkorkami na uvedeném místě pozoruji občasná nedorozumění, ale ta mají většinou jenom  krátká trvání.

Vysledoval jsem, že uvedení pěvci se snaží dodržovat pravidelný denní režim, neboť nejvíce přilétají ke krmítku kolem dopolední deváté hodiny, pak před polednem a některé ještě s blížící se soumrakem.

Podobně se chovají i sýkory  modřinky, ale ty se zdržují u jídla vzhledem snad pro malou sebedůvěru kratší dobu.

Situace se mírně změní, když k prostřeném stolu ráčí přiletět dlask s mohutným zobákem.

Má vypracované tělo, jeho pastelové barvy jsou decentní, ale chováním mně připadá, no snad se neurazí, mírně řečeno tak trochu méně chápavý.

Musím mu ale přiznat docela slušný apetit, s drcením semen příliš nepospíchá a i když  pak přiletí sýkorky, příliš ho to z míry nevyvede.

Sýkory si od něho udržují patřičný vzdálenostní odstup, ale nepovažují ho zřejmě za nějak mimořádně nebezpečného.

Podobně jako dlask se chovají i zvonci, jsou však arogantnější a sýkorkám již svou přítomností docela vadí.

Něco zcela jiného znamená přílet hejna stehlíků. Ti bleskově opanovávají prostor krmítka a občas se i rozběhnou proti slétajícím se sýkorám.

Nevynikají velikostí, barevně jsou  to úplní krasavci, neboť hýří červenou, žlutou, bílou i černou barvou, ale chováním jsou to, nerad to říkám, „prevíti."

Odhání sýkorky a ty pak mají před nimi přirozeně veliký respekt, takže často musí čekat na okolních stromech do doby, než se páni stehlíci nasytí, což trvá při jejich přežvykování semen poměrně dlouho.

Pěnkavy  s bělavými proužky na letkách vídávám spolu s kosy spíše pod krmítkem, kde čekají podobně jako bezdomovci na to, co spadne seshora.

Na krmítko vzácněji přilétává i červenka. Chová se jako pravá dáma, párkrát zobne a záhy odlétá za svými zájmy.

Rád bych se díval ještě dlouho, pěkná podívaná, ale chci už  změnit žánr. Copak asi dávají dnes v televizi? Jejda, zrovna probíhá jednání sněmovny.

Jeden řečník střídá druhého, navzájem se osočují. Chvíli se dívám, ale pak raději vrhnu pohled opět na krmítko, zpět do televize a znovu se dívám na na krmítko. To snad není možné...............Že by se mně to jenom zdálo?

Bože můj...ta podoba!

18.06. 2021 11:37:19
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 103114
Týden: 630
Dnes: 77
  přihlásit poslední změna: 27.01. 2012 10:19:36