Arogance znamená dávat najevo nadměrně silné ego a být nadměrně sebevědomý. Takový člověk o sobě nejspíše dává vědět nadutostí, pohrdáním jiných názorů a obecně nesympatickým vystupováním.
Nedokáže naslouchat druhým a neustále o sobě svým slovním projevem dává vědět. Může to však v nejedněch případech být známkou jeho frustrace, respektive životního neúspěchu.
Jinými slovy, svým chováním si vynahrazuje pocit méněcennosti, který pociťuje uvnitř svého nitra. Při jednání s takovým jedincem je třeba jednat jistě, klidně, mluvit srozumitelné, věcně a nedávat najevo svoje emoce. Současně ale nikdo před takovými lidmi nesmí dát najevo strach.
Na takové osoby totiž většinou neplatí logika, diskutovat s nimi bývá často ztrátou času. Dovolím si přirovnání s divokou zvěří. Utíkat před ní při setkání, znamená stát se u šelmy potenciální kořistí. Zůstat nehybně stát je pak jednou z možností řešení. Tuto dobu je třeba využít k rychlému si ujasnění celé situace i rozmyšlení toho, jak budeme dále postupovat.
Pokud nám to ovšem okolnosti dovolí. Podobně, samozřejmě ne zcela, je tomu tak i u lidí. Důležité je nenechat se zastrašit arogantním člověkem a neponižovat se před ním. Jakoukoli slabinu, kterou před takovým jedincem odhalíte, většinou využije proti vám. Pokud ovšem selžou jednání, pak by měla přijít na řadu z naší strany rázná odpověď.
Je třeba proti takovým jedincům postupovat sebevědomě a důrazně. Život je totiž boj, na tom se shodneme. Jen silní jedinci si u nesympatických lidí vynutí respekt. Toliko mé životní zkušenosti.
Přesto se raději řiďme v těchto prekérních situacích více rozumem než emocemi. Alespoň tedy do doby, kdy se dá situace ještě zvládat, tedy dostat pod relativně přijatelnou kontrolu.
Pokud ne, pak skutečně už zbývá jenom „tasit meče“....