Ach, ti papoušci...

Ach, ti papoušci…

Jako kdyby člověk neměl dost starostí. S doznívající pandemií, snad se nemýlím, s nebývalým nárůstem automobilové dopravy, rockovými půlnočními koncerty, a nyní i s papoušky. Nedaleko přes sousedův pozemek si jeden občan přes léto zhotovil chovný příbytek pro papoušky. Už tehdy jsem zavětřil nepříjemnosti. Záhy přibyla voliéra a nastěhoval se do ní pták.

Skoro bych tuto skutečnost nezaregistroval, ale jednou, když jsem vyšel na dvůr, uslyšel jsem zvuk lámající se velké větve. Po chvíli opět. V tu chvíli jsem si uvědomil příčinu – papoušek. Tak to se budeme s těmito opeřenci potýkat i nastálo, pomyslel jsem si. No hrůza. Co na nově vzniklou situaci řeknou běžní zpěvní ptáci, netuším.

Decibely papouštího „zpěvu“ jsem zatím neměřil. Kdo nikdy tyto ptáky neslyšel, nedovede si asi představit, jak děsný skřehotavý ostrý zvuk to je. Podle běžně dostupných informací o papoušcích na internetu se člověk dozví, že papoušci křičí zejména tehdy, když se jim něco nelíbí a jsou nespokojeni. Možná, že by se tedy měla zeptat na důvod jejich neklidu veterinární správa.

Nám v blízkosti bydlících a nespokojených pak asi nezbyde, než časem oslovit kvůli jejich hlasitým skřekům hygienickou stanici. Ale velké naděje si v tomto směru nedělám. Kdysi pradávno poblíž mého domu jeden podnik odstraňoval isolace kabelů elektromotorů. Vskutku propracovaným způsobem. Zaměstnanci podniku sestavili elektromotory s vinutími do pyramidy, z konve je zalili petrolejem a zapálili. Celý den to kouřilo. Běžné stížnosti v okolí bydlících nepomohly, a tak jsme volali hygienu až z Brna. Soucítili s námi. Pro útěchu nám jeden z tehdejších hygieniků řekl:

„Chápu vás, občané, že trpíte obtěžujícím zápachem, ale věřte, v Polabí je to horší.“ A nic se nadále nedělo. Takže s hygienou asi moc nepořídíme, nezbude tedy nic jiného, než celou situaci do budoucna řešit s úřady. Pravda, chovatelství je zájmovou činností, která není v obecné rovině právně regulována. Obecně však platí, že soused je povinen zdržet se všeho, čím by nad míru přiměřenou místním poměrům obtěžoval souseda hlukem.

Ani jednání s úřady by nebylo taktéž bez problémů, neboť by bylo nutné ve sporu s chovatelem obstarat dostatek důkazních prostředků nepřiměřených hlukových imisí. V každém případě ale bude záležet na samotném sousedovi, jaké konkrétní opatření zvolí k tomu, aby splnil povinnost, uloženou případným úředním rozhodnutím. Ale to předbíhám událostem.

Kdo ví, jak se situace nakonec vyvine. Spíše je otázkou, jaký je skutečný charakter „chovatelství“ souseda. Jestliže totiž někdo má více papoušků a pravidelně odchovává jejich mladé, není to žádné „chovatelství“, ale je to byznys se statisícovým ročním obratem.

Takže uvidíme…