A jak vypadá sníh...?

Byl jednou jeden sníh, synku...

„A babičko, jak ten sníh vlastně vypadal?"

„No synku, jednou přicházel jako mladý jinoch v bělostném hávu, jindy zase byl na první pohled poněkud starší, už ne tak jiskřivý, snad i trochu znečistěný tím, co nám civilizace nadělila.

Když se mezi nás snášel, jeho sněhové vločky navzájem tančily a chladily, když jsem je brali do dlaní. Ozábly naše prsty, které jsme proto raději schovávali do teplých rukavic."

„A byl hodný nebo zlý ten sníh, babičko?"

„Jak kdy, synku. Děti ho měly rády, stavěly z něho sněhuláky, sáňkovaly na něm a navzájem se jím koulovaly.                            Ale i dospělým přinášel radost. Sjížděli po něm na lyžích a i moderní sporty na něm provozovali, například jakýsi snowbording.

Je ale pravdou, že jiní „dospělci" se na něj zase zlobili. Bránil v cestě autům, ztěžoval chůzi starším a nemocným lidem.

Neměla ho v lásce ani zvířata, zejména pak na horách. Svým bělostným závojem zakryl veškerou vegetaci a ztížil tak zvířátkům přístup k potravě"

„Ale babičko, ty jsi ho přesto měla jenom ráda, viď?"

Ano, to je pravda, když jeho bílá peřina pokryla náš kraj, byl to pohádkový pohled. Větve stromů se obdaly bílým šatem, vesničky se ukryly do jeho náruče, večer blikala světýlka vesnických stavení a pouze z komínů stoupal dým z hořících polínek v kachlových kamnech.

Z nebe se snášely ve svém něžném objetí sněhové krystalky, zavátými cestami projížděly sáně, tažené koňmi s cinkajícími zvonečky.

A když se rozezněly zvony vesnických kostelíčků, byla to kouzelná podívaná na tu bílou krásu všude kolem, taková, že až oči obdivem přecházely.

Sníh byl často provázen navíc svým přítelem mrazíkem a ten se nejednou chlubíval svou velkou silou...Lidem z něho červenaly tváře, ale to tehdejším dětem tak moc nevadilo, nebály se ho, nebyly zchoulostivělé jako dnes, neboť tehdy neseděly u počítačů, nedívaly se na televizi a raději vybíhaly ven hrát si s bohatou sněhovou nadílkou.

„A babičko, to je jistě asi dávno, když jsi ten sníh viděla?"

„Ano, ano, je to už dávno, dítě moje!

Sníh přichází mezi nás stále méně. Nemá rád vyšší teploty, bojí se jich, a právě toho tepla stále v naší krajině přibývá.

Nikdo neví proč. Sníh proto raději odchází do hor, ale ani tam mu není do smíchu. Ukrývá se v úžlabinách, na severních svazích kopců a je stále méně k zastižení"

„A přijde ještě někdy k nám dolů do nížin, babičko?"
„Ano, určitě ještě přijde, ale nevím, nevím, asi to ještě nějakou dobu potrvá. Musíme mu držet palce, synáčku!"

Jaromír Slavíček

09.10. 2021 18:38:36
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 109508
Týden: 385
Dnes: 28
  přihlásit poslední změna: 13.01. 2012 13:59:38