Jez, jak sa patří!
Hmm! Jak se toto doporučení myslí? To nám ve čtvrtečním večeru hodlal osvětlit v dolněmčanské knihovně pan Ing. Marek Smetana. Z autobusové zastávky na okraji obce to k uvedené oáze poznání bylo jen pár set metrů příjemné chůze po toho času ztichlé cyklostezce. Knihovna na mě udělala dojem svou symbiózou pestrých interiérových barev, nespočtu knih pečlivě seřazených v policích, výtvarných doplňků na stěnách, ale především klidem a tušenou „rodinnou“ pohodou v době návštěv zájemců o publikace.
A ve stejném, tedy velmi příjemném prostředí se měla odehrávat i přednáška o současných výživových trendech. Nepochybně svým zaměřením lákavá, neboť na rozdíl od minulosti se dnes nemálo mění názory na vhodnost konzumace té které potraviny. Snad není mezi nimi taková, na kterou by se v současnosti nenahlížela dvojmo, jednak pozitivně, ale i v opačném smyslu.
Co tedy má člověk vlastně jíst, kladl jsem si spolu s početnými návštěvníky otázku po příchodu do vyhřáté místnosti? Úvodem přednášky byl promítán film o změně životního stylu několika rodin v Podkrkonoší, což mělo vést k ústupu řady zdravotních potíží jejich příslušníků. A pak už, s kávičkou v ruce, občas odkládanou na polici mezi knihy, jsem se zaposlouchal spolu s mnoha desítkami posluchačů do výkladu odborníka. Našim sluchovým ústrojům začaly být prezentovány potraviny, se kterými se téměř den co den na našich stolech setkáváme.
Ať už to byly obiloviny, zelenina či ovoce, tuky, ale třeba i houby. Snad jen masné výrobky s výjimkou masa rybího přicházely trochu zkrátka. V průběhu toku informací bylo řečníkem neustále zdůrazňováno sepětí naší stravy s individualitou každého z nás, jinými slovy, co jednomu zachutná či zdravotně pomůže, jiného nemusí v tomto ohledu „oslovit“.
Bylo též uvedeno, že jinak na naše tělo působí potravina samostatně, jinak zase ve směsi. Překvapivě, alespoň pro mě, bylo konstatováno, že záleží i na době jejího konzumu, o vlivu psychiky na trávící proces ani nemluvě. Jíst bychom měli v pohodě, v dobrém rozpoložení, jen tak se naše trávící šťávy mohou v plné míře na pozřené uplatnit.
Pan Marek se velmi zasvěceně vyjadřoval k vlastnostem té či oné potraviny, ale neopomenul i doporučení k jejímu způsobu přípravy, přičemž vaření, dušení či fermentovaným procesům byla dávána přednost před kuchyňskými úpravami jiného rázu. Kromě přívalu mimořádně zajímavých údajů jsem byl zaujat i originalitou slovního projevu pana Marka, ve kterém umným způsobem kombinoval své půvabné nivnické nářečí s občasným suchým humorem. Jeho polohlasem uváděné bonmoty tak nejednou vyvolávaly úsměvy ve tvářích kolem mě sedících.
Však neenom klúzky, ale aj iné hřiby a húby, majú léčivé účinky ve výčtu své chlúby. Mnoho jich už díky dešti a úplňku máme v lese k mání a mnohé sa stanú oběťú podzimního veršování. Inu, v lese choďme jak plachá zvěř a lehce jak víly, by aj dalším pokoleňám po nás dary lesa zbyly.
Kdysi se na školách psávalo podrobné komplexní hodnocení na žáky, na výše uvedené přednášce nám byla každá potravina předestírána podobným způsobem. Byla ústy řečníka svými vlastnostmi podrobena komplexnímu rozboru, respektive „přijímacímu pohovoru“, aby následně dostala doporučení, někdy ovšem s výhradami, přijetí na „školu vyššího stupně“, tedy do našeho trávicího ústrojí.
Bylo konstatováno, že i ta potravina, o jejímž zdravotním přínosu panují rozpaky, je pro náš trávicí trakt v malém množství a nepříliš často přijatelná. Tento fakt musel potěšit nejenom mě, ale i mnohé jiné, blíží se totiž období zabíjaček… Téměř dvě hodiny bylo čemu naslouchat, v čem se poučit, ale i čemu zasmát. Pochopitelně i o dotazy z řad obecenstva, bleskově zodpovídané, nebyla nouze.
Celistvý názor na slyšené jsem si musel z přednášky učinit i já. Vyzněl ve smyslu, že snad ani neexistují nezdravé potraviny, všechny jsou poživatelné, záleží pouze na jejich množství, kvalitě, době příjmu a vhodné úpravě.
Jinak řečeno: „Mějme o nich co největší povědomí, znejme jejich složení, původ, případně další vlastnosti! Ale při výběru jídla dejme na doporučení naší chuti!
Ta by měla být našim hlavním rádcem!“
p.s. při odchodu z knihovny pak pan Marek prozradil, že se už nemůže dočkat právě té brzké zabijačky...