A máme fyziku

Fyziku

si u maturity volí na gymnáziu zpravidla ti studenti, kteří mají tuto disciplinu jako svého koníčka a chtějí v tomto nebo příbuzném oboru pokračovat i na vysoké škole.

Dochází k tažení otázky.Stejně je to věc náhody, jakou si vytáhnou.Určitě je. Jak je všeobecně známo, náhoda je něco nepředvídatelného, něco, co zdánlivě nemá příčinu.

Náhoda prý má jen malý vliv má na moudrého člověka, nejdůležitější věci vždy spravoval rozum, pravil kdysi Epikúros.Krásně se o náhodě vyjádřil pohádkář Hans Christian Andersen.

Podle něho je náhoda květem na stromě všedního života.

Já se zase neskromně domnívám, že náhoda je určitou formou tajemna, a to mají přece lidé rádi, nebo snad ne? K úvaze o tomto fenoménu mně nedávno dal podnět pořad Hydepark, ve kterém ten večer vystupoval jeden z našich předních matematiků.

Proč si ho neposlechnout, vždyť matematika je královnou věd, zvažoval jsem tehdy svůj večerní program.

Věhlasný matematik se svými prezentovanými názory věnoval obsahu matematických věd a metodám, které ve své práci vědci používají.

„A co náhoda, jaký názor na ni mají matematikové?“ptá se redaktor.

„To není lehká otázka, pane redaktore, ale i u náhod pomocí teorie pravděpodobnosti dokážeme leccos předpovědět.“Snad vteřinu nato se ovšem zamyslel a následně dodal:

„Musím ale přiznat, že nedokážeme náhodu vyrobit, to prostě neumíme,“ hlesl a rezignovaně sklopil oči.Oddechl jsem si v tu chvíli.Tak přece jenom věda nemůže vysvětlit všechno.

Ale dost mých úvah o náhodě.

Ivan si vytahuje otázku: „Elektrický proud, výroba a přenos el. energie“.Úvodní definici elektrického proudu, kterou Ivan své vystoupení začal, mně byla známa ze střední školy, takže pronášené úvodní informace mě nikterak nepřekvapují.„Elektrický proud je uspořádaný pohyb částic s el. nábojem elektronů, iontů,“ praví Ivan a pokračuje:

„V kovových vodičích obstarávají transport elektrického proudu elektrony, které mají záporný náboj, a proto je skutečný směr proudu od záporného pólu ke kladnému pólu, tedy opačný na rozdíl od dohodnutého směru proudu.

V dalším průběhu zkoušení nám, tedy i mně, členovi komise, Ivan osvětluje i Ohmův zákon, i když jsem ho trochu znal předem.V závěru svého výkladu Ivan hovoří o praktickém využití elektrického proudu, tedy o elektrárnách, kteréžto téma u mě vzbudilo patřičný zájem.

Tato problematika je totiž opět o něco bližší mému předmětu, tedy zeměpisu.Rozvádí vlastnostmi elektrárny tepelné s chemicky vázanou energii uvolňovanou při spalování fosilního paliva a elektrárny jaderné, které využívají tepelnou energii vznikající při štěpení atomových jader těžkých prvků.

Správně posuzuje i elektrárny vodní, které jak známo využívají kinetickou a potenciální energii vodních zdrojů -vodní toky, mořský příliv, Lipno, Slapy, Orlík.

U větrných elektráren však popírá jejich výskyt na našem území.

To jsem jenom tak nemohl nechat:„Cha, cha, vyskytují!“ téměř vykřikuji.Všichni se na mě překvapeně a snad i pohoršeně dívají.„No přece v Krušných horách jich máme několik,“ naznačuji přítomným.Rozvíjí se diskuze, v které mám, i když nejsem zkoušející, vůdčí slovo.

Nakonec dostávám za pravdu.Zdenek pak ještě několik slov „ztrácí“ ohledně slunečních elektráren. Jde opět o kontroverzní téma, a tak není divu, že se obracím dotazem na předsedu.„Váš názor na jejich existenci, pane předsedo!“šeptám.„Nejsem jejich příznivcem.

Poskytují energii nepravidelně, navíc zabírají svým rozmístěním hodně orné půdy.“„Ale třeba jim bude patřit budoucnost, až budeme mít schopnost akumulovat energie ve větším množství,“ namítám.Skepticky se na mě dívá, holt nejsem fyzik.Asi by další vzájemná diskuze byla na ostří nože, nevylučuji, že bych i nadále stál za svými názory.

Ještě slyšíme o elektrárnách geotermálních, ty využívají jak známo horkou vodu nebo páru z vrtů do nitra země.

Pan předseda je podle očekávání při zkoušení fyziky aktivní a doplňujícími otázkami k oběma studentům nešetří.Ale také je jimi nevyvádí z míry.Ivan v odezvě na jeden jeho dotaz přistupuje k tabuli, na které se vzápětí objevují nákresy a rovnice, za které by se nemusel stydět snad ani Einstein.

Na vše další tázané Ivan briskně a správně odpovídá.„Ten se na vysoké škole neztratí,“ hodnotí jeho výkon předseda.Oba maturanti z fyziky i nadále bystře rozebírají problematiku fyzikálních jevů, jeden za druhým.

Ano, jak se dalo očekávat, pan předseda pokračuje dalšími otázkami, až je mně líto našich fyzikářů. „Tomu se to komponují otázky, když je fyzik,“ broukám si pro sebe a potichu pro sebe dodávám:„Asi toho moc z tohoto oboru nepochytím.“Kdyby se alespoň „fyzikální“ mluva maturantů týkala vesmíru.

Tam je toho dosud hodně neznámého, třeba temná hmota a energie.

"Ale jenom ve vesmíru?" ptám se sám sebe.

09.10. 2021 18:38:36
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 109510
Týden: 387
Dnes: 30
  přihlásit poslední změna: 15.05. 2015 09:56:22