Źeny a mobil

Ženy a mobil

Že jsou ženy daleko více komunikativnější než muži, o tom nemůže být vůbec pochyb.

Samozřejmě existují i výjimky, ale přece jenom platí výše uvedené.

Broccovo mozkové centrum řeči mají ženy mohutněji vyvinuté, a proto toho namluví podstatně více než jejich mužské protějšky.

Jejich mluva je počtem slov bohatší, květnatější, a zároveň prokazatelně rychlejší.

Dokud zůstávala výměna názorů mezi ženami u obchodů, v cukrárnách, na chodnících bez technických vymožeností, bylo to po celé věky „biologicky" dané.

Časem ale přišly mezi lid telefony klasické.

Při jejich využívání svými drahými polovičkami mnohý muž nejednou přemýšlel o přestřižení telefonní šňůry, a následně  po příchodu faktury inkasa a z něho vyplývající částky za telefon možná i o rozvodu

Aby nebyl té „hrůzy" konec, nastala éra mobilů.

Kdo je vymyslel, ten by si zasloužil. Samozřejmě to nemyslím vážně, bez mobilů se prakticky dnes neobejde nikdo.

Že jsou naprosto nepostradatelné ve zdravotnictví, dopravě, a vůbec ve výrobě, o tom se nedá diskutovat.

Ale někdy mám dojem, že stejně byly tyto technické zázraky vymyšleny hlavně pro ženy.

Ty by se bez nich v dnešní době prakticky vůbec neobešly.

Co je potkávám ve městě, tak každá třetí, čtvrtá z nich, zejména pak ty mezi mladšími ročníky, má přiložený mobil ke svému oušku.

Poslouchat jejich hovory je velmi, velmi neslušné, no ale  přikažte našim uším, aby to, co se nese éterem neslyšely!

A tak, ať už v obchodě, na ulici, nebo na nádražích či kdekoliv jinde, slyšíme:

„Karle, prosím tě, sundej to prádlo ze šňůry na zahradě, ano!

Má co nevidět pršet".

O pět minut později.

„Představ si, Aleno, ty lodičky ve výkladní skříni, no to je nádhera. Hned letím pro peníze".

A jen krátce na to:

„Zdeno, tady v zelenině mají nové brambory. Koupila jsem zatím jenom kilo. Ty je kde kupuješ?"

Po několik metrech po vyjití z prodejny opět stisk příslušných tlačítek.

„Karle" vyzvedni odpoledne děcko ze školky! A kup mu nové pastelky!"

Několika minutový oddech, ale to už zvoní v kabelce mobil.

„Proč voláš Lenko? Kde se nacházím?

No, kupuji chleba, ale zdá se mně být nějaký tvrdý, nevíš o lepší prodejně?

Tak jo, díky za radu, promiň, musím volat manžela".

Tlačítka mobilu znovu trpí.

„Karle" za chvíli budu doma.U jsi to prádlo sklidil? Začíná pršet".

Mobil je schováván do kabelky, aby byl záhy znovu přiložený k uchu

„Heleno, půjdeme odpoledne na cappucino? Já ti mám takovou chuť."

No, a tak to chodí skoro po celý den.

Ženy mobilem informují své protějšky o místě, kde se nacházejí, o tom, co je nového ve výkladních skříních, úkolují jím své blízké a tak podobně.

Že to zní jako výtka?

Ale kdeže.

Sklízejí můj obdiv.

Nejsou komunikačně tak zalezlí jako muži.

Snad jim i neustálý tok informací prodlužuje život.

No, ale když já jsem muž...

Kdysi jsem se ve škole zmínil mezi výkladem nové látky, že mobilem protelefonuji kolem 150 korun.

Údivem se pozvedly mnohé oči mně naslouchajících studentů.

Když jsem následně dodal, že za rok, bylo slyšet smích snad až v ředitelně.

Přesto skládám touto úvahou úctu ženám, ale i mobilům.

Zaslouží si to!

09.10. 2021 18:38:36
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 109487
Týden: 364
Dnes: 7
  přihlásit poslední změna: 03.07. 2014 18:17:06