Vznik esperanta

Autorem mezinárodního jazyka esperanto je polský oční lékař Ludvík Lazar Zamenhof. Narodil se dne 15.12.1859 ve městě Bjalystok. Dnes se jedná o město na území Polska, tehdy však bylo toto území součástí carského Ruska. L. L. Zamenhof měl pro vytvoření nového jazyka všechny předpoklady. Od dětství žil v mnohojazyčném prostředí – jak sám uvádí, v Bjalystoku tehdy žili obyvatelé čtyř národností: Poláci, Rusové, Němci a Židé. On sám již od útlého věku pozoroval rozpory mezi slovy a činy. Doma byl vychováván k přátelství a vzájemné toleranci, na ulici byl naopak svědkem národnostních třenic, hádek a šarvátek. Uvědomoval si, že jednou z nejdůležitějších příčin tohoto neutěšeného stavu je nedorozumění, které je důsledkem jazykové různosti obyvatelstva a násilného vnucování jazyka toho silnějšího slabšímu.

Odborně se tento jev nazývá jazyková diskriminace a tato ostudná praxe je uplatňována dodnes.

Už tenkrát začal L. L. Zamenhof snít o tom, že jeden společný jazyk, který by byl srozumitelný a snadno naučitelný pro všechny, by mohl k ukončení těchto národnostních nevraživostí značnou měrou přispět. Ruštinu, polštinu, němčinu a hebrejštinu ovládal už jako školák. Na gymnasiu poznal ještě angličtinu, latinu a řečtinu.Tehdy začal krok za krokem uskutečňovat svůj sen z dětství – začal plánovitě sestavovat nový jazyk. Vytyčil si tak krásný, ale nesnadný úkol.

Věděl, že řečtina a latina, jejichž slovní poklad si v sobě nese naprostá většina evropských jazyků, nejsou vhodné pro svou složitou gramatickou stavbu. Rovněž však věděl, že např. angličtina má gramatickou stavbu mnohem jednodušší, ale zde působí jiný neméně závažný faktor, který je přibližně stejně nepříjemný – propastný rozdíl mezi výslovností a pravopisem. Bylo mu jasné, že nový jazyk musí mít jednoduchou gramatickou stavbu, jednoznačná pravidla pro výslovnost a pravopis a slovní zásobu srozumitelnou většině obyvatelstva.

Dalším vážným problémem byl rozsah slovníku. Zde Zamenhofovi pomohla ruština. Všiml si totiž, že spoustu slov lze utvořit pomocí předpon a přípon majíccích pevný a jednoznačný význam s různými slovními základy. Předpokládaný rozsáhlý slovník se rázem zmenšil na přijatelný rozsah.


Tento článek byl převzat z http://www.kreteni.cz/k10