ESPERANTO

Komunikace budoucnosti - úvahy - příklady

V kancelářích Evropské unie jsme minulého léta trochu kroutili hlavami nad horami papíru, obdivovali překladatelský systém a archivaci všech oficiálních textů, které v EU vznikají. Neznají zde nadřazenost jedné národní korespondenční normy nad druhou, všechny jazyky členských zemí jsou si formálně rovny, každé slovo se překládá a dokumentuje ve všech. Brzy i v češtině. Princip jazykové rovnosti zaměstnává stovky lidí, stojí ohromné peníze. My, kteří ovládáme klávesnici počítače, se nechceme smířit s neochotou  významných lidi, hledajících písmenka, aby své geniální myšlenky na obrazovce ztvárnili rychlostí hlemýždě. Platí-li je stát, platíme je všichni. Měli bychom varovně zvednout prst, kdykoli se brání argumentem, že "jim ta rychlost stačí". Zvláště, když takto bezelstně argumentuje vysoký představitel ministerstva školství, nebo když na obrazovce vidíme trapně do klávesnice ťukat populárního pana senátora. Pokud by nás vozidlo taxi dopravovalo rychlostí chodce, také bychom asi nejásali. Všichni vědí, že investovat 30 - 50 hodin do zvládnutí klávesnice by se jim rychle vyplatilo. Jen někteří jsou ochotni to vyzkoušet...

Podobné je to s "babylónem" Evropské unie. Nelze zvýhodnit část členů Unie tím, že by nutili všechny ostatní učit se právě jejich jazyku. Naši starší obyvatelé pamatují doby, kdy jediným správným jazykem pro Čecha byla němčina, o čtvrt století později ruština, o další čtvrt století angličtina. Vtipálkové se přou, zda osudem naší další generace bude čínština nebo arabština, ale lingvisté EU řešení počátku třetího tisíciletí vážně diskutují: uvažuje se např. o latině, zjednodušené angličtině. Oponenti zdůrazňují u latiny složitou gramatiku, u angličtiny rozdíly mezi slovem mluveným a psaným, ale i skutečnost, že není jazykem neutrálním.

Obecně se proto protlačuje myšlenka potřeby komunikačního instrumentu, do kterého by stačilo investovat pár týdnů času, který by byl vskutku mezinárodní, neutrální, logicky snadný, bez složité gramatiky. Obdobné přání formuloval už J. A. Komenský slovy: "aby ... utvořen byl jazyk nový, všech známých již snazší, by mu bylo lze učiti se bez ztráty času ..." (Via lucis XIV. 14).

Nepochybně nejlépe přání Komenského a potřebu současného "babylónu EU" naplnil varšavský lékař L. Zamenhof. Záhy po zveřejnění jeho mezinárodního jazyka esperanto (espero = naděje, esperanto = doufající) se k této novince v roce 1887 vyjádřil L. N. Tolstoj takto: "Osvojení si esperanta je tak snadné, že když jsem dostal esperantskou mluvnici, slovník a články v tomto jazyku napsané, po necelých dvou hodinách studia jsem byl schopen esperantsky ne-li psát, tedy aspoň volně číst. Každopádně oběti, které každý člověk našeho evropského světa přinese, bude-li věnovat trochu času učení se tomuto jazyku, budou tak bezvýznamné a důsledky, které se mohou dostavit, pokud všichni přijmou tento jazyk, budou tak ohromné, že tento pokus nelze nevykonat."

Současní esperantisté upozorňují i na skutečnost, že kdo se mezinárodnímu jazyku naučí, spoustu slovíček pak využije při výuce jazyků dalších, živých.  A nestačí se pak divit, kolik zbytečností, gramatických komplikací či výslovnostních nedůsledností i ty sebenádhernější a seberozšířenější živé světové či nesvětové jazyky obsahují.  Než dospějeme k větě, že "jen někteří jsou ochotni to vyzkoušet", řádi bychom podpořili hlasy, které po gramotnosti - jak klávesnicové, tak jazykově komunikační - volají. Několik jsme jich shromáždili, první pod titulkem Jazyk Evropy?

Rozhovor na téma esperanto nám poskytl jeden ze špičkových českých odborníků, spoluautor česko-esperantského slovníku, pan Karel Kraft. Současně nám poskytl zajímavou ilustrativní ukázku práce esperantistů: text o památníku Karla Čapka zpracovala skvělá dobříšská novinářka, paní Jindra Klímové, v jazyce českém. Aby byl dostupný i v zahraničí, přeložil ho pan Kraft do esperanta, jehož prostřednictvím jej pak síť esperantistů na celém světě snadno může převést do příslušného domácího jazyka. Pro zajímavost uvádíme obě jazykové verze článku "Památník Karla Čapka".

Po úspěchu české reprezentace v grafických disciplínách na mistrovství světa 2001 v Hannoveru natočila rozhovor redaktorka Českého rozhlasu, paní Klímová. Rozhlasový zvukový záznam můžete srovnat s překladem v esperantu: Po Hannoveru 2001.

Na kongresu Intersteno v Hannoveru byl také přednesen český příspěvek na téma "klávesnicový analfabetismus", jeho následky a cesty k nápravě". I tento text přeložil do esperanta vynikající český esperantista Karel Kraft.

Ve výsledkových listinách vícejazyčných stenografických soutěží se z mezinárodních jazyků vedle esperanta vyskytuje často i název jazyka interlingvo. Na otázky, co to interlingvo je, jak se na počítači píší speciální znaky v esperantu, které nezná ani čeština, ani angličtina (např. ĝ ĉŭ), kde se s esperantem mohou setkat návštěvníci internetu, nám odpověděl redaktor esperantského časopisu Starto a spoluautor česko-esperantského slovníku, pan Miroslav Malovec.

U příležitosti oslav 50. výročí Spojených národů přednesl zajímavý projev, ze kterého na nás dýchne nejen Evropanům vzácný styl úvah nositelů jiné kultury a masově uctívaného náboženství, ale ve kterém je také formulována představa světové komunity, v níž by neměl chybět ani společný jazyk, přednesl Mistr buddhismu, Džuasan, I Gŭangdžong.

Interview polského RADIO POLONIA z 10. ledna 2003 s významným politikem Bronislawem Geremkem nám v esperantu zaslal pan Karel Kraft.

Zpracoval Jaroslav Zaviačič