Byl jsem zarmoucen

Další z nás odešel…

Ráno se mě paní magistra v lékárně ptala, co má znamenat černý prapor na stožáru před školou. Kdo navždy odešel za našich řad, pedagogů? Nevěděl jsem. Nejinak tomu bylo i v průběhu dne. Teprve večer se ke mně dostala zpráva, že můj bývalý kolega již není mezi námi. I když jsem věděl o jeho dlouhodobých zdravotních problémech, byl jsem touto informací více jak překvapen a zaražen.

Byl totiž člověkem, kolegou, který mnohé z nás svými pedagogickými aktivitami na gymnáziu provázel desítky let. Jaké já mám na něho tedy vzpomínky? Velmi rozmanité, opravdu! On nebyl jen řadovým členem pedagogického kolektivu. Vyznačoval se totiž specifickými povahovými rysy, vesměs kladného ražení. Byl proslulý svou svědomitostí a příkladným pracovním zaujetím. Snažil se ve své pedagogické činnosti studentům předávat to nejlepší ze svých znalostí i dovedností.

Jako tělocvikář se stával učitelem hodným následování. V jeho výukových hodinách se pohyb nezastavil, studenti i studentky se museli pod jeho vedením činit, jak se patří. Pravidelně se účastnil lyžařských výcviků, družstva pod jeho vedením dělala na lyžařských svazích maximální pokroky. Dokázal svým svěřencům, ostatně jako skvělý sportovec a pedagog, ukázkově vysvětlit sled úkonů, potřebných pro osvojení lyžařského umění. Byl i výborným zeměpiscem.

Vzpomínám si, jak živé debaty jsme vedli v rámci schůzek předmětové komise ohledně forem a obsahu výuky. Nepopírám, že ne vždy jsem s ním názorově souzněl, ale to přece k věci patřilo, tak to má v demokratické společnosti být. Na každého z nás dokázal udělat dojem svou přímostí, neboť uměl svému protějšku říct tváří v tvář naplno svůj názor a následně ho hájit. Jako zástupce ředitele odpovědně vykonával tuto svěřenou funkci nejenom k plné spokojenosti vedení školy, ale i svých podřízených.

V pokročilejším věku vážně onemocněl. Bylo ale až neuvěřitelné, jak se dokázal s touto nepřízní osudu vyrovnávat. Zaťal zuby a bojoval! Nevzpomínám si, že by si někdy stěžoval na bolest. Díky této fyzické i psychické odolnosti si ještě dlouhou řadu let po skonu své milované ženy užíval života. Co patří říct na závěr?

Jednoznačně to, že byl prostě chlapem na svém místě.

Čest jeho památce!