Rosnička

meteoroložky – „rosničky"

narodila se „rosnička", zájem otcem od mala,
milující matkou se jí atmosféra pak stala,
všichni kolem se oné události ze srdce radovali,
oblohou vzešly hvězdy, jež nebesům kralovaly

nad kolébkou se 12 sudiček a mudrců sklonilo
a dítku budoucnost projevy svých úkazů věštilo
byli to teplota, tlaková níže, atmosféry tlak, deštík
sníh, tlaková výše, inverze, jinovatka,ba i větřík

jako první k dítku promluvil Větřík slovy lásky,
„chci ovívat tvé tváře a načechrávat tvé vlásky
chci být v krajině prohánějícím se vánkem
který bude bdít nad tvým sladkým  spánkem"

na to pravila Teplota takto „ budu tě zahřívat
někdy více, někdy méně a se rtutí si pohrávat,
ponechám něco rozmarů živelné náhodě
napomohu však svou mocí velebné to přírodě"

usmál se Atmosférický tlak a k dítěti zašeptal,
„tvou spokojenost se mnou bych raději uvítal,
jsem atmosféry neustálých změn průvodcem
a tvých rozborů mé povahy, rosničko,ctitelem"

„neměj ze mě obavy, Dešťík se nesměle ozval
ne mou vinou, že zlé úmysly mně člověk připsal
svlažuji přec tvé skráně apolím dávám vláhu
pravdou též, že tmavé obloze vnáším respektu váhu

Sníh k tomu zaveršoval strohým svým hlasem
„zakryji bělostí krajinu, tvé ruce ovinu chladem
jedněm přinesu žal, jiným pak snesu nůši radosti
dopřeji kraji zimního klidu, pak úrody hojnosti"

Mlha zasněně zašeptala" neuvidíš vždy pokojem
co chtěl bys vidět, neboť skryji vše svým závojem,
zakalím tvůj zrak, leč bude to jen vláhy změny lež
nebude dlouho trvat a z onoho mámení procitneš"

Tlaková níže na to špitla, „jestli budu vše stačit
budu kol všech vírem a frontami tvé mapy značit,
však poznáš, co dít se bude krokem, jindy během,
tak to vždy bylo a bude širo širým našim světem"

Tlaková výše obkroužila tanečkem kolébku a hlesla
„já zase blankytnou oblohu coby dárek tobě přinesla,
otevři svá očka, na mou oslnivou sluneční zářpohlédni
létem tě zahřeji, zimou se však převelice dobře oblékni!

Po těch slovech rozzářil se i Sluneční svit „
toť pravda, když i mě spatříš, náladu budeš mít,
s rozumem nastav mně svoji zvídavou  tvář,
v nedlouhé chvilce vitaminu D ode mě máš!

Jinovatka nechtěla svou věštbou zůstat stranou,
„co na tom, že jsem jen mrazu doby královnou,
třpyt mých jehliček tě často ke vzdechu vybudí
a tvůj zrak krystalky zimy něžně pohladí"

„věz, věštila Inverze, ne vždy je chlad  nahoře,
i u nás je možno někdy ve výškách spatřit oblaků moře,
až dospěješ a vystoupíš v zimě do vysokých hor,
pak teprve zaslechneš naší krajiny velebný  chór"

jsem z vás všech nejmladší, Mapa pravila
a k tomu všem přítomným skromně sdělila,
„věštěné jsem si psala a činím tak závěru krátce,
budeš den co den, milá rosničko, se mnou na obrazovce"

Pak  se všechny sudičky a mudrcové  znovu nad kolébkou rosničky naklonili a sborově řekli:
den co den se budou k tobě, milá rosničko, lidé obracet s tajenou prosbou, budou blahořečit tvým vizím, ale bude i hodně těch, co nikdy si neuvědomí, jak nesnadné je poznávání sudiček duší.

Mgr. Jaromír Slavíček – Dům holubí