Vlaky někdy nespěchají...
Se zpožděním vlaků se nyní o prázdninách snad roztrhl pytel.
Člověk přijde na nádraží a slyší z amplionu: „Vážení cestující, omlouváme se vám za zpoždění vlaku. Spoj míří tam a tam a je zpožděn o 15 minut. Příčinou je propojení vlakových souprav na předcházející stanici. Děkujeme za pochopení“.
Nebo: „Vážení cestující, omluvte, prosím, zpoždění vlaku číslo to a to. Příčinou je závada na jeho motorové jednotce. Děkujeme“. Skoro každý den jsou na nádražích taková hlášení slyšet.
Člověk si při těchto informacích skoro rve vlasy.
Pokud ovšem ještě nějaké má.
V cílové stanici má třeba jen pár minut na stihnutí dalšího spoje, problém tedy veliký. Důvod k přemýšlení! Dopravu komplikují i práce na trati a s nimi spojená nutnost přesedání na autobusy.
Ale zpět ke zpožďování! Údajně japonský rychlovlak šinkansen mívá průměrné zpoždění až dvacet sekund. Za ně se pak zpravidla japonské dráhy cestujícím omluví. Pokud se spoj v této zemi zpozdí o dvě minuty, strojvůdce, samozřejmě s nadsázkou, přemýšlí o harakiri. I v Německu jsou na přesnost dojezdů dopravních spojů nároční.
Ale naopak v rozvojových zemích se jak známo nespěchá, zpoždění spojů tam neřeší. Pokud v Guatemale nebo Hondurasu přijede vlak o pár hodin později, nic se neděje.
Někdy přijede až druhý den. Opět žádný problém.
Cestující se ubytují v blízkosti trati, rozdělají oheň, připraví si jídlo a čekají. Žádné rozčilování. A když vlak přijede, nastoupí, usadí se v jednoduchých sedadlech nebo uličkách.
Někdy postojí i na stupátkách. Výjimečně, to spíše v Indii, místo se najde na střeše vagonů. Samozřejmě u tratí, které nejsou vybaveny tunely. Čili jiná země, jiný mrav.
Tak co se vzrušovat, jsme na tom pořád lépe, než ve většině zemí světa.
Nemám pravdu?