Zpověď tenisty

Zpověď tenisty

Jak to tenkrát, tedy v polovině padesátých letech, vlastně bylo? Rozhodně jsem ve svých 7-8 letech tenis nějak zvlášť nemiloval. Otec mě musel do tenisu doslova nutit, což se neobešlo bez pláče. Mého!

No ale časem jsem nacházel v tomto sportu smysl. Našel jsem na dvorcích kamarády, se kterými jsem začal soutěžit, tedy hrát prestižní zápasy, a právě soutěživost byla tím faktorem, kterým jsem se upsal tomuto krásnému bílému sportu.

Přicházela první soutěžní utkání se sousedním Hradištěm, pak i první místní turnaje. Vzpomínám si živě na svůj první velký úspěch, a sice vítězství v roce 1958 v Otrokovicích, což byl krajský turnaj, tehdy ještě Gottwaldovského kraje.

Hrálo se přirozeně v bílém úboru, bylo tam přítomno asi 20 žáčků, a bylo to velmi hezké, když mě můj trenér přivezl s diplomem domů.

Rodiče byli přirozeně na mě hrdí.

Netrvalo dlouho, a začal jsem jezdit i na větší turnaje. Vzpomínám si na turnaj družstev krajů v Ostravě, kde jsem representoval Jihomoravský kraj a kde v našem družstvu působil i budoucí vynikající hokejista Nedomanský.

Jezdil jsem koncem 50. let  na Genžův memoriál do Přerova, nevzpomínám si už ale s jakými výsledky.

Jako dorostenec jsem spíše v Uherském Brodě výkonnostně stagnoval. Hráli jsme" jen" krajský přebor a Brno bylo tehdy nad naše síly.

Na vysoké škole mně pomohla náhoda v mé tenisové kariéře.

Universita Brno hledala pro 2. ligu jednoho hráče, a tak jsem ve svých dvaceti letech okusil tuto soutěž. Vyhrál jsem tehdy, tuším, jen jedno utkání. Sestoupili jsme do divizní soutěže, kde jsme byli už podstatně úspěšnější.

Po skončení vysoké školy jsem hrál jeden rok za Malenovice divizi, a pak opět se mně podařilo přestoupit do Gottwaldova a hrát opět 2. ligu, tentokráte mnohem úspěšněji. Bylo to  v roce 1971.

Přesto jsme opět sestoupili a hráli mnoho let divize, ve druhé polovině 70. let pak už jenom za rezervu Gotwaldova krajské přebory.

V mých 35 letech jsem přestoupil do Luhačovic, i když mně byla nabízena působení v Uherském Brodě.

Dal jsem přednost, nerad to říkám, kultivovanějšímu prostředí v lázeňském městě, kde jsem dlouhá léta hrál na prvním postu, zprvu krajský přebor 2. třídy, později už jenom okresní soutěž až do svých 48 let.

Pak teprve jsem se vrátil do místa svého bydliště a pokračoval v mezitím načaté veteránské kariéře, kterou považuji za vrchol své tenisové kariéry.

V roce 1991 jsem se dostal po řadě úspěšných turnajů na 3. místo v republice, kdy jsem vyhrál např. velký seniorský turnaj v Ostravě.

Za svůj vůbec největší úspěch však považuji rok 1993, kdy jsem se stal mistrem republiky /prvním českým/ v kategorií 40-45 let a současně jsem tentýž rok na podzim vyhrál Masters, tedy turnaj nejlepších 8 veteránů příslušné kategorie v Písku.

Je třeba ovšem dodat, že můj otec vyhrál mistrovství republiky 6x!!!

V pozdějších letech můj seniorský rozlet brzdila zranění, od tenisového loktu počínaje až po přetrženou achilovku v roce 1998. Přesto jsem byl mezi nejlepšími staršími tenisty veden až do svých 60 let, kdy moje 50. letá kariéra zanechala na mých kloubech důsledky, které již nelze sebelepší léčbou odstranit.

Sehrál jsem přes tisíc utkání,  asi stovku turnajů, zažil chvíle euforie, zklamání i úsměvných chvil. Vzpomínám si z mnoha na jedno finálové utkání v Brně, kdy našemu utkání soudcovala k mé počáteční nevůli manželka soupeře. Byla skutečně svými rozhodnutími velice nespravedlivá.... ale k mému soupeři! Ten po boji vyhrál, ale doma měli asi večer „mazec".

Tenisu jsem vděčen za mnohé, je to nádherný sport, byť poněkud jednostranně zatěžující organismus, což by mladí měli vzít na vědomí a provádět rehabilitaci po každém zápasu.

Je to náročný sport po finanční stránce, zejména pak v dnešní době.

My jsme hrávali celá desetiletí dřevěnými raketami, pravda s pravými strunami, které jsme poctivě po každém utkání impregnovali proti dešti a na zimu olejovali. Rámy raket často praskaly, a my je drátky a šroubky uváděli do přijatelného stavu. Prasklá struna se samozřejmě rovněž opravovala a výplet fungoval dál.

Jací jsme byli svých chováním. O moc lepší než dnešní mládež ne. I my jsme házeli raketami  a neslušně se vyjadřovali, ale veřejnost na nás hleděla daleko kritičtěji. Padaly důtky !

Dnes je nevhodné chování mladistvého spíše důvodem pro rozveselení přihlížejících, včetně funkcionářů, a to je neodpustitelná chyba !

Možnosti dnešního mládí jsou nesrovnatelné s minulostí.

Oddíl dotuje činnost závodního družstva, mladí hrají s raketami velmi drahými, kvalitních míčů je vidět na dvorcích přímo nadbytek.

Mladí hráči mají trenéry, ať už amatérského založení nebo dokonce profesionály. Jejich kvalitu dokáži posoudit, ale na těchto řádcích by to nebylo korektní.

Tréninková morálka těchto mladých je různá. Pokud si osvojí možnost kariérního růstu, pak trénují se zaujetím, a to je pochopitelně vítané.

Bohužel, zažil jsem na brodských dvorcích i řadu velmi dobrých hráčů, kteří se nechali odradit nezbytnými porážkami,  postupně omezovali svoji tréninkovou píli a upadali do průměru, nebo dokonce zanechávali tenisu vůbec.

Je to velká škoda.

Snad je to chyba i jejich rodičů, kteří očekávali výsledky v dohledné budoucnosti a viděli své potomky již brzy"mistry světa".

Měli by raději trpělivě své děti vést k pravidelnosti v tenisové přípravě a povzbuzovat je i při případných neúspěších.

Vzpomínám si, že my jsme ve své době neustále hráli „žebříčky." Dnes jsou v oddílech spíše výjimkou.

Snažili jsme se jezdit po turnajích, jejich nabídka byla ovšem nesrovnatelně menší jako dnes.

Ale i tak se mně zdá, že se mladí konkurenčním bojům na turnajích spíše vyhýbají, stačí jim, když jsou mezi nejlepšími doma.

Ano, samozřejmě vím, že tady hrají roli i velké finanční náklady při výjezdu na turnaje.

Ovšem kdo chce být mistrem, měl by po turnajích jezdit. Hrát s jedním nebo dvěma partnery na domácích dvorcích, to nestačí. Hráč si neosvojí tenisovou rozmanitost a zejména fyzickou odolnost a doplácí na to při ojedinělých turnajích, kterých se účastní.

Velkou a nezastupitelnou roli hraje i v tomto případě tenisový management. Brodský po materiální stránce udělal velice mnoho. Dvorce jsou solidně udržované, i když v minulosti jsme se jako mladí na nich dost napracovali, a o to si těchto dvorců více vážili ! To že mladí přicházejí už k hotovému bez vlastního přičinění je na pováženou

Po stránce herní by se našly rezervy. A to i ve výchově mladých tenistů.

Možná, že někdo se pokusí předcházející moje slova převést kriticky na moji osobu. Jistě, mohl jsem zde v mladších letech trenérsky působit.

Je ovšem otázka, v jaké atmosféře ?

Měl jsem svých problému nespočítaně, spolustarám se o neteř těžce fyzicky i mentálně postiženou.

Ovšem i moje neochota vést pouze vybrané jedince funkcionářů mně byla proti vůli.

Přehodit odpovědnost na kritizujícího, to se stává, ale není to fér.

Budoucnost brodského tenisu je ve hvězdách. Jistě, bude se zde nadále hrát a bude to dobrý tenis, ale pokud by to měl být tenis nejvyšší kvality, obávám se, že ve městě není dostatečně velká herní základna, takže, a to není žádná ostuda, muselo by se sáhnou pro posily z měst jiných.

Jak dlouho by se takto vyšší soutěž dala ve městě udržet, je opět otázka.

Takže závěrem chci jen konstatovat, že uherskobrodský tenis není v krizi, bude však záležet nejenom na hráčích, ale především na poctivých a slušných funkcionářích, kteří budou podporovat bez ohledu na příbuzenské vztahy všechny ty, kteří chtějí odcházet z tenisových dvorců s uspokojením a radostnými pocity!

Mgr. Jaromír Slavíček

 

Noční obloha

Vánice

 

 

 



22.01. 2018 07:35:45
29.12. 2017 11:39:42
TOPlist
  přihlásit poslední změna: 11.08. 2011 17:55:41