Bylo realizováno dne 27. 4. 2020.
Událost jsem sledoval pro jistotu jen na monitoru svého počítače. O své přítomnosti ve velkém sále Domu kultury jsem neuvažoval. Obával jsem se kapénkového přenosu infekce, doba je velmi vážná. Už první pohled do místa jednání byl pro mě hodně překvapivý. Zastupitelé seděli u samostatných stolků s požadovanými dvěma metry od sebe.
Samozřejmě s rouškami na tvářích. Nejsem zlý člověk, to ani náhodou, ale to, co jsem v nadhledu viděl, mně připomínalo poradu „desperátů“ před přepadením ranče. Všichni sedící se pečlivě připravovali před nasvícenými monitory na budoucí diskuzní mlčení. Pouze pan místostarosta o něčem v uličce hovořil s jedním lékařem. Neustále mu přikyvoval. Abych pravdu řekl, to se mně v rozhovorech s panem radním tak často nestává.
Pak už začalo vlastní zasedání tradičními uvítacími slovy pana starosty. Zastupitelům bylo jeho zakrytými ústy mimo jiné sděleno, aby nepočítali s obvyklým skupinovým pohoštěním. Měli mít na talířcích pouze bagetu. Program seance pokračoval zprávou o činnosti Rady města. Pan starosta byl ve výčtu aktivit jejich členů naprosto suverénní.
Akorát v jednu chvíli pravil: „stala sa“, ale hned se opravil na „stala se“. No Bóže, všichni jsme Moravští Slováci, tak co. Následovaly zprávy vedoucích jednotlivých výborů, strategického, finančního, kontrolního, životního prostředí apod. Pak už docházelo na jednotlivé položky programu. Bylo hovořeno o požárnících a v té souvislosti protipožárních opatřeních, stejně jako neméně významných protipovodňových.
U posledně jmenovaných můžeme být zatím bez obav. Olšavu by v současné době v některých místech přebrodil kde kdo. Více času pak bylo věnováno záměru vybudování pobytového zařízení se zvláštním režimem pro osoby vyžadující dohled.
K tomuto bodu se přihlásil jediný člověk v obecenstvu a to s dotazem, jestli v současné době bude na takový projekt dostatek financí. Pan místostarosta reagoval konstatováním, že se jedná záměr víceletý, nelze přece predikovat, jak se bude situace rozpočtově vyvíjet.
Řeč se pak vedla o jedné z bytovek, respektive opravě jejich balkonů. Balkony jsou nejednou výkladními skříněmi bytů. Jsem tedy pro.
No a pak se podle očekávání chopil mikrofonu „ministr financí“ Uherského Brodu. Rozpočet města, to je jeho známá parketa, doslova „Jánošíkův opasek“. Když ho má obemknutý „kolem pasu“, je nezranitelný.
Ani nevím, kolikrát se v jeho sofistikovaných ekonomických rozborech objevovalo slovo – snížení, tedy úspory. Holt, musí se dnes v souvislosti s pandemií šetřit prakticky všude. „ Je již jisté, že výnosy ze sdílených daní budou podstatně nižší, než se původně předpokládalo,“ pravil. A začal rozvádět, kde se všude muset opasek utáhnout.
Co ale v průběhu zasedání bylo pro mě nejvíce překvapující, bylo to, že nikdo v diskuzích nevystupoval. Až na jednu výjimku, opravdu nikdo! Mohli tam pobývat ty dvě hodiny na podiu jenom ti čtyři radní, vystačili by si! To mě trochu zamrzelo, roušky zastupitelů přece byly prodyšné. Závěr akce už mě tolik neinteresoval. Šlo o prodeje nemovitostí, jejich převody atd.
Takže, takové jsem měl pocity z pondělního videopřenosu.
Moje někdy bývají originální…