Zasedání městského zastupitelstva Uherského Brodu
Tak jsem se zase po roce rozhodl navštívit jednání brodského zastupitelstva v prostorách kulturního domu.
Důvodem mé návštěvy byla zvědavost, co je nového na brodském dvorku a také to, že mám mezi městskými konšely mnoho známých, ba dokonce možná i přátel.
Usedl jsem do křesílka v poslední řadě, abych měl přirozeně co nejlepší výhled do arény.
Při pohledu na světelnou tabuli s krásným hnědozeleným znakem města jsem si uvědomil zvláštní, nápadné časové skloubení 13. zasedání zastupitelstva s přechodným 29. únorem.
Tato magická kombinace se asi příliš často nevyskytuje, navíc je potencovaná současným výhledem na večerní oblohu, na které jsou v konjunkci planety Venuše, Jupiter a dorůstající měsíc.
Můj zrak následně prolétl prostory sálu podobně, jako když ranní sluneční paprsek zpoza Bílých Karpat ozáří krajinu.
Zastupitelé již víceméně seděli na svých místech, svítící laptopy majíce na stolech před sebou. Někteří ještě popocházeli, případně vestoje navazovali hovor s ideologicky spřízněnými, jiní se dali do vzájemné rozmluvy i s jedinci opačného elektrického náboje.
Holt podobně jak je tomu v českém parlamentu!
Ženy, zastupitelky, mně oproti loňsku připadaly vzhledově neměnné, muži předpokládanými přestálými útrapami poněkud zešedivěli anebo i částečně olysali.
Mým dalším zajímavým, od věci opět odtažitým postřehem bylo, že sociální demokraté, „odésáci" a lidovci byli oblečeni do tmava, nezávislí ladili do šeda a „topáci" s komunisty měli oděvy většinou světlé. Pozoruhodné!
Nemohl jsem si rovněž nevšimnout, že paní ředitelka městské knihovny má slušivý, moderní účes!
Pak jsem již ale s napětím vyčkával zahájení procesu. Leč po 14. hodině, kdy mělo zasedání začít, se nic podstatného nedělo, pokud pominu roznášení káv a pohárů se šlehačkou.
Ve 14.15 si za katedrou sedící místostarosta ing. Vrána usrkl ze sklenice mrkvové šťávy a prstem protřel knírek,což jsem považoval za znamení, že se něco bude dít.
Ale opět nic...
Pak jsem si vzpomněl, že jsem studentům na gymnáziu říkal, že v Guatemale na několika hodinách zpoždění vlaku také až tak moc nezáleží..
Teprve po dalších nekonečných minutách čekání pan starosta prostřednictvím mikrofonu otevřel jednání zastupitelstva. Úvodem se začal řešit program schůze s jeho následným schvalováním a posoudilo se plnění úkolů z předcházejícího období.
Moc jsem toho ale neslyšel, protože se vedle mě dost hlučně bavili ředitel kulturního domu s ředitelem Aquaparku Delfín.
Sice jsem je napomenul a upozornil na řečníka, ale nevlídně mně odsekli, že mají v sále jiné poslání.Tak nevím...
Mezitím se ujal slova v krátkém projevu, trvajícím necelou hodinu, místní Kalousek, pan místostarosta ing. Vrána. Rozvážnými nespěchajícími větami řešil fiskální politiku brodského parlamentu, tedy příjmy a výdaje městské pokladnice.
By jsem upřímně dojat jeho dílčí informací, že bylo přiděleno 400 000 Kč na rekonstrukci obřadní síně na radnici.
Musil jsem si přiznat, že moc ekonomii nerozumím, takže jsem si občas při poslechu řečníka připadal jako zákazník na místní benzinové stanici, neboť se pořád něco čerpalo, přesouvalo a platilo.
Bedlivě jsem pozoroval při tomto toku údajů tváře opozičních představitelů, zejména pak pana exstarosty. Ten si neklidně pohrával se svými prsty na opěradle sedadla a pak se konečně odvážně přihlásil o slovo..
Víceméně ale s informacemi pana pobočníka purkmistra, alespoň v této fázi schůze, souhlasil.
V dalších příspěvcích jsem obsahově zaregistroval zmínku kohosi o nepřehledné dopravní situaci u školy v Havřicích a zneklidňující zprávu pana místostarosty o změkčení limitů pro znečistění u jakéhosi brodského podniku. Hmm...
Konec konců, já jsem také postupem doby studentům leccos odpouštěl. Člověk nikdy neví....
To, že já jsem byl iniciátorem stavby chodníku k hvězdárně a rok jsem naléhal na radnici ohledně úpravy zcela devastovaného starého hřbitova, tak o tom jsem ale neslyšel ani slovo!
Ale zpátky k zasedání!
Jednacími prostorami neustále pobíhal kameraman a ne a ne zaměřit čočky kamery na mě.
V sále sice bylo několik úředníků z radnice, kteří suplovali diváky, ale pozorný návštěvník, respektive posluchač, jsem tam byl asi jenom já.
Ke vzrušené diskuzi došlo přibližně po dvou hodinách, a to v kauze naplánovaného nekrytého bazénu.
Pan místostarosta pečlivě v číslech rozvedl uvedený investiční záměr města, přičemž se v této souvislosti zabýval i finančními, tento úmysl zabezpečujícími zdroji.
V té chvíli ale narazila kosa na kámen!
Jeden z koaličních zastupitelů příkře naznačil, že předpokládaný nárůst příjmů města je v současné ekonomické krizi krajně nereálný a saturace nákladů pro výstavbu bazénu tím obtížně dosažitelná. Rozproudila si vzrušená diskuze, opozičníka podpořili zejména jeho soukmenovci a pan místostarosta byl nucen přejít do aktivní obrany.
Přítrž vzpěněnému adrenalinu udělal až pan starosta, který po uvedení korigujícího návrhu klidným hlasem shrnul dosavadní názory a diskuzi ukončil.
Pak se už jenom projednávaly relativně marginální záležitosti, týkající se převodu majetku.
Co mám říct na závěr summitu vyvolených?
Výhled tam vzadu nahoře jsem měl docela pěkný, akorát jsem měl v jednu chvíli pocit perského krále Dáriuse, který když přehlížel svá pochodující vojska, měl údajně špitnout ke svému pobočníkovi „Taková krása, jsem na své bojovníky velice pyšný, ale.....
...co z nich bude za 100 let?!"
Jaromír Slavíček