Dění na krmítku
Odehrává se každý rok v zimním období. Letošek není výjimkou, zejména když připadlo hodně mokrého sněhu. Do krmítka dávám téměř výhradně nažky slunečnic. Zájem o ně je obrovský. Často musím ke krmítku i 2x za den s novým přísunem nažek. Odměnou je pro mě na něm pozorování dění. A opravdu je na co se dívat. Prvními zákaznicemi bývají sýkorky koňadry.
Počínají si při získávání potravy velmi obratně, řevnivost mezi nimi není velká. Snad jenom, že některé jsou dost vybíravé, zejména samičky. Hmm… Občas se na krmítku objeví už vzhledem sympatické modřinky, které mají odvahu prokazatelně větší než koňadry.
Pak opanují krmítko statní dlaskové. Mohutným zobákem drtí nažky, rušit se při tomto konání příliš nedají, pokud ovšem nepřiletí jedinec stejného druhu. Sýkorky většinou vyčkají, až se tito velcí ptáci k nim otočí hřbetem a pak se mají opět k dílu.
Méně často se na krmítku objevují pěnkavy a zvonci. Prvně jmenovaní spíše popocházejí po zemi a sbírají popadané drobty, obdobně tak činí vrabci přilétající ve větším hejnu. Na krátko se dostavuje i brhlík, obdařený dlouhým štíhlým zobákem.
Ano, je to ten ptáček, který umí šplhat po kmenech stromů i hlavou dolů. Kromě dlaska mu nikdo nekonkuruje, vítanou skutečností pro sýkorky je, že brhlíček se dlouho na krmítku nezdržuje. Jen zřídkakdy se objeví na krmítku i krasavice sojka, která ho bleskově opanuje. Nádherný pták, což o to, o jeho charakteru však raději pomlčím. Největším překvapením pro mě ale bývá čížek, jinak obyvatel spíše jehličnatých lesů. Je to „drobňál“, ale agresivní až běda. I velcí ptáci z něho mají obavu.
Co říct závěrem? Asi to, že při prosazování se na krmítku dost záleží na velikosti zobáku, stejně jako na povahových vlastnostech opeřenců. Napadá mě v tomto ohledu přirovnání dění na krmítku k chování lidské společnosti, asi se až tak moc nemýlím…