Základy zámečku

Brigáda na Pepčíně

I dáno v pátek uherskobrodským rozhlasem měšťanům na vědomí, že v následující den, tedy v sobotu, bude konána brigáda v místě bývalého zámečku Pepčín, veřejnosti dobře známému.

A tak jsem neváhal a k desáté hodině dopolední nastartoval svoje auto. Po pár minutách jízdy ho ponechal na pospas slunečním paprskům nad havřickými vinohrady a vydal se pěšky pohlednou stromovou alejí k paloučku, na kterém zámeček stál. Habřina aleje je poměrně mladá, ale staleté duby při jejím okraji jistě pana Václava hraběte z Kounic, respektive jízdu jeho kočáru jistě pamatovaly.

V době mého příchodu se na prosluněném palouku již prací činilo několik brigádníků rozmanitého věkového složení, mužského i ženského pohlaví. Pocházeli z různých míst našeho kraje. Organizačně se veškerá činorodost děla pod starostlivým dohledem a vedením drslavického starosty, pana Rostislava Mihela. Přirozeně jsem nemohl ani já zůstat stát stranou, a tak jsem si „vyhrnul rukávy“, i když jsem svou přítomností podstatně narušoval věkový průměr lopotících se. Byla to práce vhodná jak pro lopatu a krumpáč, tak pro holé ruce.

Odnášeli jsme poměrně velké kameny i kusy zdiva k nakladači nebo na hromadu, takže naše aktivity občas připomínaly práci v kamenolomu. Toho shýbání se a v náručí kamenů odnášení bylo nespočítaně. K polednímu konečně dorazily posily od Vlčnova, takže v krátké době byly vidět v upravenosti areálu znatelné pokroky. Společníkem nám nebylo jenom slunce, ale též hlasy zpěvného ptactva linoucí se z okolní vegetace, početní brouci, ba i tři kuňky obecné.

Součástí bývalého zámečku byla údajně i padesátimetrová studna, jejíž dno možná skrývá nejedno tajemství. A nejenom dno. V duchu jsem si říkal, co tak vyhlásit v okolních obcích, že v předpokládaném podzemí bývalého zámečku jsou dosud uloženy cennosti? Jistě by brigádníků očividně přibylo a práce by všem příchozím šla podstatně rychleji od ruky. Leč i tuto sobotu naše výkonnost i nálada byly výborné, průpovídky časté.

V myšlenkách mezi nimi se člověk zabýval minulostí zámečku, konkrétně pak zdejším pobytem jeho vlastníka, mecenáše a lidumila, Václava hraběte z Kounic. Základy původní stavby jsou v současnosti již zrenovovány, prostor mezi nimi bude v dohledné době vyplněn hlínou a následně i obdařen vkusným altánkem. Na Silvestra se v popisovaném místě shromažďují stovky lidí a oslavují konec roku.

Lze předpokládat, že po dokončení úprav bude i v jiných obdobích tato lokalita přitažlivá pro milovníky nejenom nedávné historie, ale i romantiky. Rozhledy zejména z okraje lesního komplexu Obora na Bílé Karpaty jsou totiž úchvatné.

Člověk se až diví, že rozhledna Hráběcí nebyla postavena blíže vrcholové kótě, ale jde pouze o můj soukromý názor…